Náhrada škody na dobré pověsti
Autor: JUDr. Jan Havlíček, advokát Náhrada škody na dobré pověsti V roce 2001 byla založena v Pardubicích společnost Matsushita Communication Industrial Czech, Ltd., dceřinná společnost Matsushita Communication Industrial Co. Ltd. a Matsushita Electric Industrial Co. Ltd. Krátce po zahájení produkce ve výrobních prostorách jsme začali s touto firmou obchodovat. Jsme dodavateli konektorových systémů a v tomto segmentu patříme k největším na světě. Naše obchodní spolupráce se pohybovala v průběhu dalších tří let na standardní úrovní. Obchod se vcelku dařil a nebyly žádné důvody tuto situaci měnit. V důsledku snižování nákladů se však v roce 2005 Panasonic rozhodl zúžit síť dodavatelů. Byl určen tzv. strategický dodavatel a tato firma postupně převzala veškeré aktivity ostatních dodavatelů. Zboží skladovala ve svém centrálním skladu v Holandsku a v případě nutnosti dodávala „just in time“. Panasonic však tímto krokem ztratil velmi důležitou strategickou výhodu, a sice tlak na jednotlivého dodavatele pomocí srovnání s jinými (levnějšími či jinak výhodnějšími) dodavateli. Toto si nový management v roce 2008 uvědomuje a od politiky jediného dodavatele upouští. Tento krok si ovšem podmiňuje nové nastavení obchodních vztahů se staronovými dodavateli. Jak již logisticky tak i „úředně“ čili smluvně. Koncem 2008 jsme tedy začali řešit podepsání tzn. SPA (standard purchasing agreement), jehož součástí jsou další úmluvy jako např. Environmental policy (green agreement) nebo tzv. Risk management a řadu dalších úmluv, které doprovází obchod v našem obchodním segmentu. Po celé řadě meetingů jsme takřka před podepsáním konečné verze smlouvy „zasekli“ na paragrafu, který ošetřuje situaci zvanou „image damage“ čili škoda na dobré pověsti. Stručně řečeno, za škody na dobré pověsti kupujícího, způsobené technickými vadami na dodávaném výrobku nebo zpožděním dodávky či nedodáním, ručí prodejce. To je jasné. Ale v jaké výši? Jak si poškozený tuto škodu vypočítá? V případě tak významné firmy, jakou Matsushita Corporation bezpochyby je, by se mohly tyto škody velmi rychle vyšplhat do závratné výše. Ve smlouvě to prakticky vypadá takto: 6.3.3 If the Goods are not delivered on the date agreed in the PO or otherwise agreed in writing by the Parties after the a) cancel the b) refuse to accept any subsequent delivery of the Goods which the Seller attempts to make; and/or c) recover from the Seller any expenditure it reasonably incurs in obtaining the Goods in substitution from another supplier; and/or d) claim damages for any additional costs, loss or expenses incurred by the Buyer which are in any way attributable to the Seller’s failure to deliver the Goods on the due date; and/or. The claims for „loss of profit” and “image damages” are included. e) in the event that the Buyer is unable to meet its contractual commitments by reason of any delay in the delivery of the Goods by the Seller, the seller follows in respect of compensation claims for delayed deliveries the recommendation of the German ZVEI association.: 0,5% for every completed week of delay, maximum 5%, each of the price of the delayed goods and if the purchaser can demonstrably suffer a loss there from.[1] Jakým způsoben se řeší v Česku tento případ právně? Právo na ochranu dobré pověsti, goodwill, či image u právnických osob upravuje v České republice § 19b odst. 3, resp. 2. zákona č. 40/11964 Sb. občanského zákoníku v platném znění (dále také jen OZ). Toto právo patří mezi několik osobnostních práv, která jsou právnickým osobám přiznávána. Ocitneme-li se před tuzemským soudem zásada presumpce poctivosti jednání subjektů práva ukládá důkazní břemeno straně, která dobrou pověst poškodila, chrání-li se prohlášením, že obchodní partner dobrou pověst nemá. Výše jmenovaná zásada byla potvrzena rozhodnutím Nejvyššího soudu 30 Cdo 1385/2006: „…Dobrá pověst právnické osoby, podobně jako název právnické osoby, patří Není tedy povinností právnické osoby domáhající se soudní ochrany dokazovat, že dobrou pověst má. Oprávněnost difamujícího tvrzení musí prokázat strana, která se tvrzení pronesla. Otázka děsící manažery společností, které se mohou dopustit nemajetkové újmy na dobré pověsti svého obchodního partnera, se týká výše náhrady škody, jenž budou muset v takovém případě nahradit. Právní úprava nemůže všechny otázky expressis verbis vyjádřit. Odkázat tedy v duchu právní logiky a judikatury musíme na zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále také jen OSŘ), který v § Výše jmenovaný SPA velmi vágně upravuje povinnost nahradit škodu na image související například s pozdní dodávkou. Přestože se jedná o smlouvu velmi podrobnou, postrádá bližší vymezení okolností pro uplatnění tohoto instrumentu, stejně tak i meze výše náhrad spojených s image. Dobrá pověst právnické osoby vzniká momentem jejího založení[2]. Zvažuje-li soud dobrou pověst, respektive určitý kvalitativní stupeň goodwill obchodní společnosti vychází z jejího chování na trhu při běžných obchodních transakcích. Zkušenosti obchodních partnerů, zda společnost plní včas a řádně své závazky jsou oním kritériem, podle kterého může soud konkretizovat, jestli se v daném případě jedná o poškození dobré pověsti či poškození image. Nejvyšší soud potvrzením rozhodnutí odvolacího soud při zamítnutí žaloby ve smyslu § 19b odst. „…V posuzovaném případě je nutné souhlasit se závěry odvolacího soudu, že dobrou pověst žalobce jako podnikatele - právnické osoby je třeba hodnotit zejména podle jeho chování v obchodních vztazích. Pokud tedy podnikatel neplnil svoje závazky v uvedených vztazích řádně a včas, popř. pouze výjimečně dostál včas svým povinnostem, nelze dospět k závěru, že by se jednalo o podnikatele, který by požíval dobré pověsti. Je zřejmé, že uvedený inzerát[3] k dobré pověsti žalobce nepřispěl, ale za daných okolností nelze pokládat tento zásah do jeho pověsti za neoprávněný, neboť je skutečností, že své závazky vůči žalovanému plnil převážně po lhůtě splatnosti. Lze souhlasit i s názorem odvolacího soudu, že pokud žalobce den před zveřejněním předmětného inzerátu zaplatil výše uvedenou fakturu, a to s prodlením, nelze tyto skutečnost pokládat za rozhodující pro posouzení oprávněnosti či neoprávněnosti uvedeného zásahu do dobré pověsti žalobce, neboť je třeba zohledňovat celkovou situaci, která ve vztazích mezi účastníky existovala…“ (V tomto případě požadoval žalobce náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč, přesto neuspěl – pozn.autora). Problém s dobrou pověstí však nastává nejen ve případech, kdy jedna společnost uvede cokoli difamujícího o společnosti jiné. V prostředí mezinárodního obchodu se můžeme často setkat s obchodními transakcemi, které jsou realizovány napříč kontinenty. Může nastat případ, kdy dodavatel poskytuje určité plnění, typicky dodávku zboží, a nedodá včas. Je-li odběratelem velmi renomovaná společnost, může vzniknou, krom škody skutečné a ušlého zisku, také škoda nemajetková. Dobrou pověst odběratele poškodí zpoždění dodávek, jejichž důvodem je neplnění závazků řádně a včas. Ztráta na image poškozené společnosti by byla zřejmě v českém právním prostředí zvažována v duchu výše citovaného judikátu. Kausální nexus mezi nedodáním včas a vznikem škody by bylo nutno rozšířit o prokázání faktu, že poškozená společnost vždy dodávala včas a pokud ne, pak výhradně vinou některého dodavatele. Spor by trval bezpochyby léta, protože soudci či rozhodci by neměli jednoduchou úlohu při hodnocení faktů. Složitost vyčíslení škody a zvážení, zda skutečně vždy výhradně na základě pochybení dodavatelů žalobce poškozený nedodával včas, si lze snadno představit. Závěrem je tedy nutno říci, že prodávající by měl podniknout několik opatření, které riziko postihu za poškození dobré pověstí kupujícího vyloučí, nebo alespoň minimalizuje. Asi nejúčinnější opatření je toto riziko ze smluv a úmluv zcela vyloučit. Když ale kupující na tomto paragrafu smlouvy trvá, je nejspolehlivější metodou ohraničení horní hranice pokuty, která by eventuelně mohla vzniknout. Například výše smluvní pokuty se bude maximálně rovnat hodnotě dodávky, která měla domnělou škodu na dobré pověsti kupujícího způsobit. Čím lépe budou možná rizika smluvně konkretizována, tím je pravděpodobnost dalších dobrých obchodů vyšší. Jedna věc je totiž téměř jistá. Ani kupující ani prodávající se samozřejmě nechtějí potkat v soudní budově. Tato situace téměř vždy zakončí vzájemné obchodní styky. A o to nemá nikdo zájem. Jiří Myšík, manager, student B.I.B.S Jan Havlíček podnikatel, student Právnické fakulty MU v Brně [1] Výtažek ze smlouvy SPA standartní vyhotovení (všecha autorská prává spojená s touto smlouvou jsou na straně Matsushita Communication Industrial Czech, Ltd.) [2] Okamžik vzniku je většinou den zápisu do příslušné evidence, který má konstituční povahu, typicky Obchodní rejstřík. [3] V MF D. byl dne 8. 12. 1995 zveřejněn inzerát žalovaného, v němž byl uveden text: „Opravdu se domníváte, že se dá bez elektřiny podnikat?". Dále byl pod titulkem „Přehled podnikatelů, kterým již byla, nebo v případě trvání dluhu bude v průběhu prosince, přerušena dodávka elektřiny" uveden seznam podnikatelů, včetně žalobce, s jejich adresami sídla. Inzerát obsahoval dále text „Myslíte, že Vám za Vaši dodávku zaplatí ten, kdo neplatí ani za elektřinu? Neplatit za elektřinu se nevyplatí. Pokud se chcete připojit k návrhu na prohlášení konkursu faxujte na 673 10 952".
info(zavináč/at)janhavlicek.com
k několika osobním právům, které jsou právnickým osobám zákonem přiznávány.
V souladu s obecně uznávanou presumpcí poctivosti jednání subjektů práva se rovněž předpokládá, že právnická osoba má dobrou pověst do té doby, dokud není proveden úspěšně důkaz opaku. To znamená, že podle tohoto východiska se hodnotí
i neoprávněnost zásahu do dobré pověsti právnické osoby…“
