Jdi na obsah Jdi na menu
 


www.hajan.estranky.cz

www.MEDARB.cz


PRÁVO


Na mých osobních stránkách a na webu MEDARB.cz najdete spoustu zajímavostí o právu

a mnohé  o řešení sporů.


Jak jsem již uvedl na úvodní straně, zabývám se mimosoudním řešením sporům. Velký boom v současnosti zaznamenává v ČR rozhodčí řízení (které však lze realizovat od r. 1994 na základě zákona o rozhodčím řízení - 216/1994 Sb.) a různé formy alternativního řešení sporů, tzv. ADR (alternative dispute resolution).

Velmi obecně lze tedy spor řešit dvěma metodami.

Na jedné straně stojí způsoby řešení sporů, kde stát působí jako garant výsledku; v případě neplnění takového rozhodnutí ze strany povinného, je povinností státu jej vynutit. Povinnost státu poskytovat osobám na svém území vyplývá z Listiny základních práv a svobod (čl. 36 a násl.). Přímo článek 36 zmiňuje jak ochranu soudní (obecné soudnictví), tak "jiné orgány", za které lze považovat rozhodčí řízení. Zákonem 216/1994 Sb. byla poskytnuta smluvním stranám svoboda volby rozhodujícího orgánu s možností vyloučení obecných soudů. Pouze u sporů vedených před rozhodcem nebo stálým rozhodčím soudem stát poskytuje onu garanci výkonu rozhodnutí, totožnou se soudním rozsudkem v právní moci. V právní moci uvádím úmyslně, jelikož v rozhodčím řízení zpravidla není možnost odvolat se k vyšší instanci, stejně jako je velmi málo možností domoci se soudní cestou zrušení rozhodčího nálezu. Vzhledem k tomu, že arbitráž je rychlejší a někdy se hovoří v této souvislosti i s úsporami finančními (zastupování advokáty, náklady na soudní řízení, několikaleté spory a nejistota atd.), její rozvoj se národních úprav dostal především z oblasti práva mezinárodního obchodu, kde se hojně používá.
Důvody využívání arbitráže v mezinárodním obchodě jsou mnohé, jedním z nejdůležitějších však bezesporu je vykonatelnost rozhodčích nálezů v rámci téměř celého světa. Existuje dokument, tzv. New Yorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (vyhláška č. 74/1959 Sb.), která zaručuje snadný výkon rozhodčích nálezů v rámci všech států, kteří Ú mluvu ratifikovali a těch je v současnosti cca 150.
Podobně však funguje vymahatelnost rozhodčích nálezů i v rámci ČR, jelikož se pře neprotahuje ne několik let, ale rozhodčí řízení trvá zpravidla řádově několik  měsíců, lze se rychle domoci svých práv. Nález je exekučním titulem.

Mimo řešení sporů, kde je výsledek garantovaný státem (soud a arbitráž), existují také jiné způsoby, často daleko vhodnější, ještě výhodnější a zcela nepochybně levnější. U některých způsobů pak můžeme hovořit o bezpodmínečnosti jejich použití v určitých případech (např. použití tzv. Pre-Arbitral Refferee při výstavbě rozsáhlých investičních celků). Řešení sporu alternativní cestou však má také své stinné stránky, mezi něž lze započíst negarantovanost výroku (dohody, smíru, rozhodnutí apod.), také v procesních otázkách mohou nastat pro strany sporu problémy, zahájením ADR nedochází ke stavení lhůt (promlčecí, prekluzivní) a výsledná nedohoda může znamenat ztrátu práv ze smlouvy pro obě strany.
Oblast obchodních vztahů je však velice dynamickou, a proto zaznamenává také mnohé změny v přístupu řešení sporů. Často se ani spory vnitřní (vnitrofiremí) neřeší prostřednictvím autoritativních rozhodnutí, ale právě vyjednáváním za přispění odborně zdatné osoby. Zajímavé řešení sporů prostřednictvím alternativních technik však je především v obchodním styku. Česká republika se po roce 1989 vyznačovala jakousi módou soudit se, kdo se v těchto dobách nesoudil, jako by snad ani nepodnikal. Vliv okolních států, ale také změny paradigmat managementu vedli především zkušené a proaktivní vedoucí pracovníky k poznání, že soudní pří i rozhodčím řízením většinou obchodní vztahy končí. Smyslem podnikání a vedení společností však není vazby přetrhávat, nýbrž stávající vazby utužovat a hledat kontakty nové. Nastane-li problém v obchodních vztazích, je nutno jej řešit; poznání, že s vyřešením problému nemusí přijít také konec obchodního vztahu, přispělo k rozvoji technik ADR i národních obchodních transakcích. Postupem času a se změna souvisejícími s pohledem na firemní kulturu, nové metody koučování, leadership atd. přichází do povědomí společností nové trendy řešení sporů; dochází k přesunu odpovědnosti za vyřešení sporu s oddělení právních na top management (Někteří autoři v tento trend popisují jako: „zpět od rozhodování právníků k k rozhodování podnikatelů“). Z USA přišlo do Evropy řízení zvané Mini-trial, které je demonstrací takového posunu v řešení sporů (v Evropě – Obchodní komora v Curychu, v USA - American Arbitration Association); strany sporu jsou bezpodmínečně zastoupeny vrcholným manažerem nebo jedním z pracovníků neužšího vedení. Důvodem je vnímání vysokých manažerů. Předpokládá se, že jsou schopni vnímat širší souvislosti celého případu, nově se toto uvažování nazývá přístupem „výhra-výhra“, manažer zohlední dlouhodobé obchodní vazby, potenciál dalšího obchodování, přičemž je schopen k ústupkům, kterých by právní zástupce povahou povolání nucen případy vyhrávat nebyl schopen. Často reálná vize budoucích zisků vysoce převyšuje obětované ústupky při řešení sporu. Bezesporu kladem řešení sporů na nejvyšší manažerské úrovni je pravomoc, kterou disponují tyto osoby. Jsou schopny rozhodnout a své rozhodnutí také prosadit v rámci společnosti, do firemní kultury implementovat prvky preventivně působící vůči sporným otázkám.

 

Druhy ADR

 

Madiace

(V rámci zjednodušení terminologie bude ztotožněn pojem mediátor a konciliátor)

Mediátor je osobou, která se aktivně podílí na řešení sporu dvou nebo více stran. Kvalitní literatura týkající se této problematiky je především cizojazyčná, jako zdroj informací jsou velmi vhodné internetové stránky renomovaných rozhodčích a ADR institucí (např.: publikace Commercial Mediation in Europe, better solutions for business, aut. Nancy Nelson, CPR International Institute for Conflict Prevention & Resolution, internetové zdroje www.uncitral.org, www.iccwbo.org, www.arbiter.wipo.int, www.wipo.org,)

Mediace je někdy ztotožňována se smírčím řízením, na čemž je mnoho pravdy. Smírčí řízení však nemusí být vedeno za přispění mediátora, může být vedeno před soudem, před rozhodcem apod., ne vždy však za přispění osoby s kvalifikačními předpoklady mediátora. Rozdíl tedy sočívá v aktivním přispění oné třetí osoby (mediátora), který se nejenom otáže stran, zda nechtějí uzavřít smír, nýbrž situaci konzultuje se stranami, nabízí různá řešení a aktivně působí na strany sporu, vede je k přijetí kompromisnímu řešení. Aktivita mediátora je o to výraznější, oč jsou povahy nebo kulturní odlišnosti vzdálenější. Příkladem budiž tzv. Joint Conciliation, která se používá v rámci řešení sporů z mezinárodního obchodu, kde je zcela odlišná právní a kulturní povaha stran (např.: obchodníci z ČR vs. obchodníci z Vietnamu). Počet mediátorů ze zvýší z obvyklého jednoho na osoby dvě, každá zástupcem jedné z kultur.

 

Zkušenosti z Hong Kong International Arbitration Center (HKIAC), pan Christoper To:

 

Obchod stále více využívá ADR,  a tím domácí právníci řeší související otázky.

Price Waterhouse Coopers ve spolupráci s Schoul of International Arbitration (Queen Mary, Univerzity of London) nedávno realizovali studii zaměřenou součinnost rozhodčího řízení s dalšími alternativními způsoby řešení sporů.

Studie ukázala, že mezinárodní rozhodčí řízení je dobře vnímáno  mezi většinou společností jako optimální prostředek řešení přeshraničních sporů  samo o sobě či v kombinaci jinými způsoby řešení sporů nebo v multi-tiered procesech. Společnosti jsou si vědomy nevýhod arbitráže, především očekávání a délka trvání, které jsou vyváženy výhodami jako jsou flexibilita procedury, vynutitelnost nálezů, důvěrnost a výběr rozhodce. Ze studie vyplývá, že společnosti budou nadále tato řízení využívat.

„As business increasingly engage in alternative disput resolution, the perspective of in-house lawyers raise topical questions. Price Waterhouse Coopers in association with the School of International Arbitration, Queen Mary, Univerzity of London, recently carried out a study enquiring into the validity of held perception on international arbitration.

The study shows that international arbitration is well recognised among a majority of corpopations as the optimum means for resolving cross-border disputes whether alone, in combination with other dispute resolution mechanism or in a multi-tiered process.

Whilst corporations are Avare of some disadvanteges to arbitration especially expense and duration, these are outweighed by the advantages such as flexibility of procedure, enforceability of the awards, privacy and choice of arbitrator. The study suggests that corporations will continue to use it.“

 Christoper To

  Chairman HKIAC, Hong Kong

zdroj: www.ipba.org

 


 Profesionální rozhodčí řízení kdekoli v ČR nebo mezinárodních obchodních arbitráží kdekoli v zarhaničí:

 

www.MEDARB.cz

Mgr. Jan Havlíček©