JUDr. Jan Havlíček, Ph.D.

Mgr. Jan Havlíček, právník

www.MEDARB.cz

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 864/2007
ze dne 11. července 2007
o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
a zejména na čl. 61 písm. c) a článek 67 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního
výboru (1),
s ohledem na společný text schválený dohodovacím výborem
dne 25. června 2007, v souladu s postupem stanoveným
v článku 251 Smlouvy (2),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Společenství si dalo za cíl udržet a rozvíjet prostor svobody,
bezpečnosti a práva. K postupnému vytvoření
tohoto prostoru má Společenství přijmout opatření týkající
se soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním
prvkem v míře nezbytné pro řádné fungování
vnitřního trhu.
(2) Podle čl. 65 písm. b) Smlouvy mají tato opatření zahrnovat
opatření na podporu slučitelnosti kolizních norem
platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních
sporů.
(3) Na zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999
potvrdila Evropská rada zásadu vzájemného uznávání rozsudků
a jiných soudních rozhodnutí jakožto základ soudní
spolupráce v občanských věcech a vyzvala Radu a Komisi,
aby přijaly program opatření k provádění této zásady.
(4) Dne 30. listopadu 2000 přijala Rada společný program
Komise a Rady o opatřeních k provádění zásady vzájemného
uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních
věcech (3). Tento program určuje opatření týkající se harmonizace
kolizních norem usnadňující vzájemné uznávání
soudních rozhodnutí.
(5) Haagský program (4), přijatý Evropskou radou dne 5. listopadu
2004, vyzval k aktivnímu pokračování v práci na
kolizních normách v oblasti mimosmluvních závazkových
vztahů (Řím II).
(6) Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje v zájmu zlepšení
předvídatelnosti výsledku sporů, jistoty co do rozhodného
práva a volného pohybu soudních rozhodnutí, aby
kolizní normy platné v členských státech určovaly stejný
právní řád bez ohledu na zemi soudu, který se sporem
zabývá.
(7) Věcná působnost a ustanovení tohoto nařízení by měly
být v souladu s nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne
22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí v občanských a obchodních
věcech (5) (Brusel I) a s nástroji upravujícími právo rozhodné
pro smluvní závazkové vztahy.
(8) Toto nařízení by se mělo použít bez ohledu na povahu
soudu, který se sporem zabývá.
(9) Nároky vyplývající ze zásady acta iure imperii by měly zahrnovat
i nároky vznesené vůči osobám jednajícím jménem
státu a odpovědnost za jednání orgánů veřejné moci,
včetně odpovědnosti osob pověřených výkonem veřejné
moci. Tyto záležitosti by proto měly být vyloučeny
z oblasti působnosti tohoto nařízení.
(10) Rodinné vztahy by měly zahrnovat vztahy mezi předky
a potomky, vztahy mezi manželi, jiné vztahy vzniklé
v důsledku manželství a příbuzenské vztahy v boční linii.
Odkaz v čl. 1 odst. 2 na vztahy s účinky srovnatelnými
s manželstvím a jinými rodinnými vztahy je třeba vykládat
v souladu s právem členského státu, jehož soud se sporem
zabývá.
(11) Pojem mimosmluvního závazkového vztahu se v jednotlivých
členských státech liší. Pro účely tohoto nařízení je
proto pojem mimosmluvní závazkový vztah třeba
vykládat jako samostatný právní pojem. Kolizní normy
stanovené tímto nařízením by se měly vztahovat rovněž
na mimosmluvní závazkové vztahy vyplývající z objektivní
odpovědnosti.
(12) Rozhodným právem by se měla rovněž řídit otázka způsobilosti
nést odpovědnost z civilních deliktů.
(1) Úř. věst. C 241, 28.9.2004, s. 1.
(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 6. července 2005
(Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 371), společný postoj Rady ze dne
25. září 2006 (Úř. věst. C 289 E, 28.11.2006, s. 68) a postoj Evropského
parlamentu ze dne 18. ledna 2007 (dosud nezveřejněný v Úředním
věstníku). Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne
10. července 2007 a rozhodnutí Rady ze dne 28. června 2007.
(3) Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 1.
(4) Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.
(5) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením
(ES) č. 1791/2006 (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1).
L 199/40 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
(13) Jednotná pravidla, uplatňovaná nezávisle na právním řádu,
který určují, mohou zabránit narušení hospodářské soutěže
mezi stranami sporu v rámci Společenství.
(14) Požadavek právní jistoty a potřeba spravedlivého posouzení
jednotlivých případů jsou základními prvky v oblasti
spravedlnosti. Toto nařízení stanoví hraniční určovatele
nejvhodnější pro dosažení těchto cílů. Stanoví tedy obecné
pravidlo, ale rovněž zvláštní pravidla a u některých ustanovení
„únikovou doložku“, která umožňuje odchýlit se
od těchto pravidel, je-li ze všech okolností případu zřejmé,
že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí. Tento
soubor pravidel tak vytváří pružný rámec kolizních
norem. Rovněž umožňuje danému soudu přistupovat
k jednotlivým případům odpovídajícím způsobem.
(15) Zatímco zásada lex loci delicti commissi je základním přístupem
uplatňovaným pro mimosmluvní závazkové vztahy
v téměř všech členských státech, její konkrétní uplatnění
se v případě rozptýlení prvků daného případu do více
zemí různí. Tento stav je zdrojem nejistoty co do rozhodného
práva.
(16) Jednotná pravidla by měla posílit předvídatelnost soudních
rozhodnutí a zajistit přiměřenou rovnováhu mezi
zájmy osoby, vůči které je vznášen nárok na náhradu
škody, a zájmy poškozeného. Uplatnění právního řádu
země, kde přímá škoda vznikla (zásada lex loci damni),
vytváří spravedlivou rovnováhu mezi zájmy osoby, vůči
které je vznášen nárok na náhradu škody, a zájmy poškozeného
a také zohledňuje moderní přístup k občanskoprávní
odpovědnosti a vývoj systémů objektivní
odpovědnosti.
(17) Určení rozhodného práva by se mělo řídit místem, kde
škoda vznikla, bez ohledu na zemi nebo země, ve kterých
by se mohly projevit nepřímé následky. V souladu s tím
by se v případech škody na zdraví nebo na majetku měla
za zemi, kde škoda vznikla, považovat země, v níž byla
škoda na zdraví nebo na majetku způsobena.
(18) Obecným pravidlem tohoto nařízení by měla být zásada
lex loci damni, uvedená v čl. 4 odst. 1. Ustanovení čl. 4
odst. 2 by se mělo považovat za výjimku z tohoto obecného
pravidla, která zavádí zvláštní vztah, mají-li strany
obvyklé bydliště ve stejné zemi. Ustanovení čl. 4 odst. 3
je nutno vykládat jako „únikovou doložku“ vzhledem
k čl. 4 odst. 1 a 2, vyplývá-li ze všech okolností daného
případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou
zemí.
(19) Pro zvláštní delikty, pro které obecné pravidlo nedovoluje
dosáhnout přiměřené rovnováhy mezi zájmy zúčastněných
subjektů, je vhodné zavést zvláštní pravidla.
(20) Kolizní norma v oblasti odpovědnosti za škodu způsobenou
vadou výrobku by měla splňovat cíle, jimiž jsou spravedlivé
rozdělení rizik spojených s moderní společností
špičkových technologií, ochrana zdraví spotřebitelů, podněcování
inovace, zajištění nenarušené hospodářské soutěže
a usnadnění obchodu. Vytvoření kaskádního systému
spojujících prvků spolu s doložkou o předvídatelnosti
představuje z hlediska těchto cílů vyvážené řešení. Prvním
prvkem, který je třeba vzít v úvahu, je právo země,
v níž měl poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé
bydliště, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh. Další
prvky kaskády se použijí, pokud dotyčný výrobek nebyl
v této zemi uveden na trh, aniž je dotčen čl. 4 odst. 2
a možnost zjevně užšího vztahu s jinou zemí.
(21) Zvláštní pravidlo uvedené v článku 6 není výjimkou
z obecného pravidla stanoveného v čl. 4 odst. 1, ale spíše
jeho vyjasněním. V případě nekalé hospodářské soutěže
by kolizní norma měla chránit soutěžitele, spotřebitele
a veřejnost a zaručit řádné fungování tržního hospodářství.
Tyto cíle obecně splňuje uplatnění práva země, ve
které dochází nebo může dojít k narušení soutěžních
vztahů nebo společných zájmů spotřebitelů.
(22) Mimosmluvní závazkové vztahy, které vyplývají z omezení
hospodářské soutěže podle čl. 6 odst. 3, by se měly
vztahovat jak na porušení vnitrostátního soutěžního
práva, tak na porušení soutěžního práva Společenství.
Rozhodným právem pro takové mimosmluvní závazkové
vztahy by mělo být právo země, jejíž trh je nebo může
být narušen. Jestliže je nebo může být narušen trh ve více
zemích, měla by mít osoba usilující o náhradu škody
v určitých případech možnost rozhodnout se žalovat
podle práva soudu, u něhož je žaloba podávána.
(23) Pro účely tohoto nařízení by měl pojem „omezování
hospodářské soutěže“ zahrnovat zákaz dohod mezi podniky,
rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné
shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení
nebo narušení hospodářské soutěže v členském státě
nebo na vnitřním trhu, jakož i zákaz zneužití dominantního
postavení v členském státě nebo na vnitřním trhu,
jsou-li tyto dohody, rozhodnutí, jednání ve vzájemné
shodě či zneužití zakázány články 81 a 82 Smlouvy o ES
nebo právem členského státu.
(24) „Škodou na životním prostředí“ by se měla rozumět nepříznivá
změna v přírodním zdroji, jako je voda, půda nebo
vzduch, zhoršení funkce, kterou tento zdroj vykonává ve
prospěch jiného přírodního zdroje nebo veřejnosti, anebo
snížení rozmanitosti živých organismů.
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/41
(25) Pokud jde o škody na životním prostředí, odůvodňuje
článek 174 Smlouvy, který usiluje o vysokou úroveň
ochrany, založenou na zásadě obezřetnosti a prevence, na
zásadě přednosti nápravných opatření u zdroje a na zásadě
„znečišťovatel platí“, plně užití zásady diskriminace ve prospěch
poškozeného. Otázka okamžiku, ve kterém si může
osoba uplatňující nárok na náhradu škody zvolit rozhodné
právo, by se měla řídit právem soudu členského
státu, u něhož je nárok uplatňován.
(26) Pokud jde o porušování práv duševního vlastnictví, měla
by se zachovat obecně uznávaná zásada lex loci protectionis.
Pro účely tohoto nařízení by se pojem práv duševního
vlastnictví měl vykládat tak, že zahrnuje například
autorské právo a práva související, zvláštní právo na
ochranu databází a práva průmyslového vlastnictví.
(27) Přesný význam pojmu protestní akce v kolektivním vyjednávání,
jako je stávka nebo výluka, se v jednotlivých členských
státech liší a je upraven vnitrostátními předpisy
každého členského státu. Toto nařízení proto vychází
z obecné zásady, že rozhodným právem by mělo být
právo státu, ve kterém se protestní akce v kolektivním
vyjednávání uskutečnila, s cílem chránit práva a povinnosti
zaměstnanců a zaměstnavatelů.
(28) Zvláštním pravidlem o protestní akci v kolektivním vyjednávání
v článku 9 nejsou dotčeny podmínky týkající se
uskutečnění takové akce v souladu s vnitrostátním právem
a není jím dotčeno právní postavení odborů nebo organizací
zastupujících zaměstnance, jak je upravuje právo členských
států.
(29) Zvláštní pravidla by měla být stanovena pro případy
vzniku škody jiným způsobem než z civilního deliktu,
jako je bezdůvodné obohacení, jednatelství bez příkazu
nebo předsmluvní odpovědnost (culpa in contrahendo).
(30) Předsmluvní odpovědnost je pro účely tohoto nařízení
samostatným pojmem a nemusí být nutně vykládána ve
smyslu, jaký má ve vnitrostátním právu. Měla by zahrnovat
porušení povinnosti podat pravdivé informace
a selhání jednání o uzavření smlouvy. Článek 12 pokrývá
pouze mimosmluvní závazkové vztahy, jež jsou přímo
spojeny s jednáními, která předcházejí uzavření smlouvy.
To znamená, že pokud během sjednávání smlouvy dojde
ke škodě na zdraví, měl by se použít článek 4 nebo jiná
příslušná ustanovení tohoto nařízení.
(31) V zájmu respektování zásady autonomie stran a posílení
právní jistoty by strany měly mít možnost volby rozhodného
práva pro mimosmluvní závazkové vztahy. Tato
volba by měla být výslovně vyjádřena nebo by měla
s dostatečnou jistotou vyplývat z okolností případu. Při
rozhodování o existenci či neexistenci dohody musí soud
respektovat úmysl stran. Slabší strany by měly být chráněny
tím, že možnost volby bude podléhat určitým
podmínkám.
(32) Z důvodu veřejného zájmu mohou soudy členských států
za výjimečných okolností použít výhradu veřejného
pořádku a imperativní ustanovení. Zvláště může být jako
porušení veřejného pořádku místa soudu, který se sporem
zabývá, posuzován případ, kdy by bylo v důsledku
uplatnění práva určeného podle tohoto nařízení uloženo
nekompenzační odškodnění exemplární nebo represivní
povahy v mimořádné výši, v závislosti na okolnostech případu
a právním řádu členského státu soudu, který se sporem
zabývá.
(33) Podle současných vnitrostátních pravidel pro náhradu
škody přiznávanou obětem silniční dopravní nehody by
měl soud, který se sporem zabývá, při stanovování výše
náhrady škody na zdraví v případě, kdy se nehoda stala
v jiném státě, než je stát obvyklého bydliště oběti, zohlednit
veškeré významné skutkové okolnosti týkající se konkrétní
oběti, včetně zejména skutečné újmy a nákladů na
následnou a zdravotní péči.
(34) K dosažení přiměřené rovnováhy mezi stranami by měla
být pokud možno brána v úvahu pravidla bezpečnosti
a chování platná v zemi, ve které došlo k jednání způsobujícímu
škodu, a to i v případě, kdy se mimosmluvní
závazkový vztah řídí právem jiné země. Pojem „pravidla
bezpečnosti a chování“ by měl být vykládán jako zahrnující
veškeré právní předpisy související s bezpečností
a chováním, včetně například pravidel bezpečnosti silničního
provozu v případě dopravní nehody.
(35) Je třeba zabránit stavu, kdy jsou kolizní normy rozptýleny
do více nástrojů a kdy jsou mezi nimi rozdíly. Toto nařízení
však nevylučuje možnost začlenit kolizní normy pro
mimosmluvní závazkové vztahy do právních předpisů
Společenství týkající se konkrétních otázek.
Tímto nařízením by nemělo být dotčeno používání jiných
nástrojů obsahujících ustanovení, jejichž účelem je přispět
k řádnému fungování vnitřního trhu, pokud nemohou být
použity ve spojení s právem určeným podle pravidel
tohoto nařízení. Uplatňování ustanovení rozhodného
práva určeného podle kolizních norem tohoto nařízení by
nemělo omezovat volný pohyb zboží a služeb, jak je upraven
akty Společenství, například směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000
o některých právních aspektech služeb informační společnosti,
zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu
(směrnice o elektronickém obchodu) (1).
(1) Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
L 199/42 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
(36) Dodržování mezinárodních závazků členských států znamená,
že tímto nařízením by neměly být dotčeny mezinárodní
úmluvy, jejichž stranou je jeden nebo více členských
států ke dni přijetí tohoto nařízení. S cílem zlepšit přístupnost
platných pravidel by Komise měla v Úředním věstníku
Evropské unie zveřejnit seznam příslušných úmluv na
základě informací poskytnutých členskými státy.
(37) Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh
týkající se postupů a podmínek, podle nichž by členské
státy byly oprávněny v jednotlivých a výjimečných případech
vlastním jménem sjednávat a uzavírat dohody se třetími
zeměmi týkající se odvětvových oblastí a obsahující
ustanovení o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové
vztahy.
(38) Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo
na úrovni členských států, a proto jej může být
z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo
na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření
v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou
v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality
stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto
nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto
cíle.
(39) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného
království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii
a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Spojené
království a Irsko účastní přijímání a používání
tohoto nařízení.
(40) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska,
připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě
o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní
přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani
použitelné,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Oblast působnosti
1. Toto nařízení se vztahuje na mimosmluvní závazkové
vztahy občanského a obchodního práva v případě kolize právních
řádů. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní či správní
ani na odpovědnost státu za jednání a opomenutí při výkonu
státní moci (acta iure imperii).
2. Z oblasti působnosti tohoto nařízení se vyjímají
a) mimosmluvní závazkové vztahy, které vyplývají z rodinných
vztahů a vztahů považovaných rozhodným právem za
vztahy se srovnatelnými účinky, včetně vyživovací
povinnosti;
b) mimosmluvní závazkové vztahy, které vyplývají z majetkových
vztahů mezi manželi nebo mezi osobami ve vztazích
považovaných rozhodným právem za vztahy s účinkem
srovnatelným s manželstvím a ze závětí a dědění;
c) mimosmluvní závazkové vztahy, které vyplývají ze směnek
cizích a vlastních, šeků a jiných převoditelných cenných
papírů, v rozsahu, v jakém závazky z těchto převoditelných
cenných papírů vyplývají z jejich převoditelnosti;
d) mimosmluvní závazkové vztahy, které vyplývají z práva
obchodních společností a jiných zapsaných nebo
nezapsaných právnických osob a týkají se například vzniku,
zápisem nebo jinak, způsobilosti k právům a právním úkonům,
vnitřního uspořádání nebo rušení obchodních společností
a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických
osob, osobní odpovědnosti vedoucích osob a členů za
závazky obchodní společnosti nebo právnické osoby
a osobní odpovědnost auditorů vůči obchodní společnosti
nebo jejím členům za zákonný audit účetních dokladů;
e) mimosmluvní závazkové vztahy, které vyplývají ze vztahů
mezi zakladateli, správci a oprávněnými osobami dobrovolně
vytvořeného trustu;
f) mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají v souvislosti
se škodou z jaderné události;
g) mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z narušení
soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy.
3. Toto nařízení se nevztahuje na dokazování a soudní řízení
s výhradou článků 21 a 22.
4. Pro účely tohoto nařízení se „členským státem“ rozumí
jakýkoli členský stát kromě Dánska.
Článek 2
Mimosmluvní závazkové vztahy
1. Pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky
civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu
nebo předsmluvního jednání.
2. Toto nařízení se vztahuje i na mimosmluvní závazkové
vztahy, které pravděpodobně vzniknou.
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/43
3. Každý odkaz v tomto nařízení na
a) skutečnost, jež vedla ke vzniku škody, zahrnuje i skutečnosti,
které pravděpodobně povedou ke vzniku škody, a
b) škodu zahrnuje škodu, která pravděpodobně vznikne.
Článek 3
Univerzální použitelnost
Právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu
na to, zda je právem některého z členských států.
KAPITOLA II
CIVILNÍ DELIKTY
Článek 4
Obecné pravidlo
1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro
mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů,
právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi
došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na
to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé
následky této skutečnosti.
2. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu
škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště
ve stejné zemi, použije se právo této země.
3. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt
zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená
v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší
vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím
vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který
úzce souvisí s daným civilním deliktem.
Článek 5
Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku
1. Aniž je dotčen čl. 4 odst. 2, je rozhodným právem pro
mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají ze škody způsobené
vadou výrobku,
a) právo země, v níž měl poškozený v okamžiku vzniku škody
obvyklé bydliště, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh;
b) není-li podmínka uvedená v písmenu a) splněna, právo země,
ve které byl výrobek pořízen, byl-li výrobek v této zemi uveden
na trh;
c) není-li splněna žádná z podmínek uvedených v písmenech
a) a b), právo země, kde škoda vznikla, byl-li výrobek v této
zemi uveden na trh.
Rozhodným právem je však právo země, ve které má osoba, vůči
které je uplatňován nárok na náhradu škody, obvyklé bydliště,
pokud tato osoba nemohla rozumně předvídat uvedení daného
výrobku nebo stejného typu výrobku na trh v zemi, jejíhož rozhodného
práva by se použilo na základě písmene a), b) nebo c).
2. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt
zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená
v odstavci 1, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah
k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím
vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který
úzce souvisí s daným civilním deliktem.
Článek 6
Nekalá soutěž a jednání omezující volnou hospodářskou
soutěž
1. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazky, které vznikají
z jednání z nekalé soutěže, je právo země, ve které dochází
nebo pravděpodobně dojde k narušení soutěžních vztahů nebo
společných zájmů spotřebitelů.
2. Postihuje-li jednání z nekalé soutěže výlučně zájmy určitého
soutěžitele, použije se článek 4.
3. a) Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové
vztahy, které vznikají z omezení hospodářské soutěže,
je právo země, jejíž trh je nebo může být narušen.
b) Jestliže je nebo může být narušen trh ve více zemích,
může se osoba usilující o náhradu škody, která žaluje
u soudu bydliště žalovaného, místo toho rozhodnout
žalovat podle práva soudu, u něhož je žaloba podávána,
za předpokladu, že trh v daném členském státě
je jedním z trhů, jež byly přímo a významně narušeny
omezením hospodářské soutěže, z něhož vzniká
mimosmluvní závazkový vztah, o který je žaloba
opřena; pokud žalobce u daného soudu v souladu
s platnými pravidly o určení příslušnosti žaluje více
než jednoho žalovaného, může se rozhodnout žalovat
pouze podle práva tohoto soudu, pokud omezení
hospodářské soutěže, na němž je žaloba proti každému
ze žalovaných založena, přímo a významně
narušuje také trh členského státu daného soudu.
4. Rozhodné právo určené podle tohoto článku nelze vyloučit
dohodou podle článku 14.
L 199/44 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
Článek 7
Škoda na životním prostředí
Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které
vznikají ze škody na životním prostředí nebo škody na zdraví
nebo na majetku v důsledku takové škody, je právo určené podle
čl. 4 odst. 1, pokud si osoba, která uplatňuje nárok na náhradu
škody, nezvolí za rozhodné právo pro svůj nárok právo země,
kde došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody.
Článek 8
Porušení práv duševního vlastnictví
1. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy,
které vznikají z porušení práva duševního vlastnictví, je právo
země, pro kterou je uplatňována ochrana těchto práv.
2. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy,
které vznikají z porušení jednotného práva duševního vlastnictví
Společenství, je v otázkách neupravených příslušným aktem Společenství
právo země, ve které k tomuto porušení došlo.
3. Rozhodné právo určené podle tohoto článku nelze vyloučit
dohodou podle článku 14.
Článek 9
Protestní akce v kolektivním vyjednávání
Aniž je dotčen čl. 4 odst. 2, je rozhodným právem pro mimosmluvní
závazkové vztahy, pokud jde o odpovědnost osoby
v postavení zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo organizací
zastupujících jejich profesní zájmy za škody způsobené trvající
nebo uskutečněnou protestní akcí v kolektivním vyjednávání,
právo země, ve které akce byla nebo má být uskutečněna.
KAPITOLA III
BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ, JEDNATELSTVÍ BEZ PŘÍKAZU
A PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOST
Článek 10
Bezdůvodné obohacení
1. Souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká
z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu,
s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním
vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu,
který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je rozhodným
právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah.
2. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě
odstavce 1 a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti,
jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné
zemi, použije se právo této země.
3. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě
odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení
došlo.
4. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je mimosmluvní
závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení,
zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích
1, 2 a 3, použije se právo této jiné země.
Článek 11
Jednatelství bez příkazu
1. Souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká
z jednatelství bez příkazu, s již existujícím vztahem mezi stranami,
jako například smluvním vztahem nebo vztahem vzniklým
z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto mimosmluvním
závazkovým vztahem, je rozhodným právem právo, kterým se
řídí uvedený existující vztah.
2. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě
odstavce 1 a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti,
jež vedla ke vzniku škody, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije
se právo této země.
3. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě
odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k jednatelství bez příkazu
došlo.
4. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je mimosmluvní
závazkový vztah, který vzniká z jednatelství bez příkazu, zjevně
úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 1, 2
a 3, použije se právo této jiné země.
Článek 12
Předsmluvní odpovědnost
1. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy,
které vznikají z předsmluvního jednání, je bez ohledu na to, zda
došlo ke skutečnému uzavření smlouvy, právo, které se použije
na smlouvu nebo které by se na ni použilo, kdyby byla uzavřena.
2. Nemůže-li být rozhodné právo určeno podle odstavce 1, je
jím
a) právo země, ve které škoda vznikla, bez ohledu na zemi,
v níž došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a zemi
nebo země, ve kterých nastaly nepřímé následky uvedené
skutečnosti, nebo
b) mají-li strany obvyklé bydliště ve stejné zemi v okamžiku,
kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, právo
této země, nebo
c) vyplývá-li ze všech okolností případu, že je mimosmluvní
závazkový vztah, který vzniká z předsmluvního jednání,
zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v písmenech
a) a b), právo této jiné země.
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/45
Článek 13
Použitelnost článku 8
Pro účely této kapitoly se článek 8 použije na mimosmluvní
závazkové vztahy, které vznikají z porušení práva duševního
vlastnictví.
KAPITOLA IV
VOLBA PRÁVA
Článek 14
Volba práva
1. Strany si mohou zvolit právo, kterým se bude řídit jejich
mimosmluvní závazkový vztah,
a) dohodou, která byla uzavřena poté, co došlo ke skutečnosti,
jež vedla ke vzniku škody,
nebo
b) dohodou, která byla svobodně sjednána před tím, než došlo
ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, v případě, že všichni
účastníci jednají v rámci své podnikatelské činnosti.
Tato volba musí být výslovně vyjádřena nebo musí s dostatečnou
určitostí vyplývat z okolností případu a nejsou jí dotčena
práva třetích osob.
2. V případě, že se v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež
vedla ke vzniku škody, nacházejí všechny prvky pro situaci
významné v jiné zemi než v zemi, jejíž právo bylo zvoleno, není
volbou práva, kterou strany učinily, dotčeno použití ustanovení
práva této jiné země, od nichž se nelze smluvně odchýlit.
3. V případě, že se v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež
vedla ke vzniku škody, nacházejí všechny prvky pro situaci
významné v jednom nebo ve více členských státech, není volbou
jiného rozhodného práva stranami než práva členského státu
dotčeno použití těch ustanovení práva Společenství, případně
v podobě, v jaké je provedeno v členském státě sídla soudu, od
nichž se nelze smluvně odchýlit.
KAPITOLA V
SPOLEČNÁ PRAVIDLA
Článek 15
Působnost rozhodného práva
Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy podle
tohoto nařízení se řídí zejména
a) základ a rozsah odpovědnosti, včetně určení osob, které
mohou nést odpovědnost za své jednání;
b) důvody pro vyloučení odpovědnosti, omezení odpovědnosti
a rozdělení odpovědnosti;
c) určení vzniku škody, její povahy a posouzení nebo nárokovaného
odškodnění;
d) opatření, která může soud přijmout v rozsahu své pravomoci
podle procesního práva, aby zabránil vzniku nebo
trvání škody na zdraví nebo na majetku anebo aby zajistil
náhradu této škody;
e) otázka, může-li dojít k převodu práva na uplatnění nároku
na náhradu škody nebo odškodnění, včetně děděním;
f) určení osob oprávněných k náhradě škody utrpěné jimi
osobně;
g) odpovědnost za jednání jiné osoby;
h) způsob zániku závazku a pravidla o promlčení a prekluzi,
včetně pravidel o počátku, přerušení a stavení běhu promlčecí
doby nebo prekluzivních lhůt.
Článek 16
Imperativní ustanovení
Tímto nařízením není v žádném případě dotčeno použití imperativních
ustanovení práva země, v níž má soud sídlo, bez ohledu
na právo, které by se na mimosmluvní závazkový vztah jinak
použilo.
Článek 17
Pravidla bezpečnosti a chování
Při posuzování chování osoby, vůči které je vznášen nárok na
náhradu škody, je třeba přihlédnout, jako ke skutkové otázce
a v náležitém rozsahu, k pravidlům bezpečnosti a chování platným
v místě a v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla
ke vzniku odpovědnosti.
Článek 18
Přímá žaloba proti pojistiteli odpovědné osoby
Poškozený může vznést svůj nárok přímo proti pojistiteli osoby
povinné k nahrazení škody, stanoví-li to právo rozhodné pro
daný mimosmluvní závazkový vztah nebo právo rozhodné pro
danou pojistnou smlouvu.
Článek 19
Subrogace
Má–li určitá osoba („věřitel“) mimosmluvní nárok vůči jiné osobě
(„dlužníkovi“) a třetí osoba je povinna uspokojit věřitele nebo na
základě této povinnosti věřitele uspokojila, určuje právo, kterým
se řídí povinnost této třetí osoby, zda a v jakém rozsahu je třetí
osoba oprávněna uplatnit vůči dlužníkovi práva, která měl vůči
dlužníkovi věřitel podle práva rozhodného pro jejich vztah.
L 199/46 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
Článek 20
Společná odpovědnost
Uplatňuje-li věřitel nárok vůči více dlužníkům, kteří odpovídají
za uspokojení téhož nároku, a jeden z dlužníků již nárok zcela
nebo zčásti uspokojil, řídí se uplatnění nároku regresního postihu
tohoto dlužníka vůči ostatním spoludlužníkům za poskytnuté
plnění právem rozhodným pro mimosmluvní závazkový vztah
tohoto dlužníka vůči věřiteli.
Článek 21
Formální platnost
Jednostranný právní úkon, který má vyvolat právní účinky a který
se týká mimosmluvního závazkového vztahu, je formálně platným,
splňuje-li formální náležitosti podle práva, kterým se řídí
daný mimosmluvní závazkový vztah, nebo podle práva země, ve
které byl učiněn.
Článek 22
Důkazní břemeno
1. Právo rozhodné pro mimosmluvní závazkové vztahy podle
tohoto nařízení se použije v rozsahu, v jakém pro mimosmluvní
závazkové vztahy obsahuje pravidla pro použití právních domněnek
nebo určení důkazního břemene.
2. Právní úkon může být prokázán jakýmkoli důkazním prostředkem
přípustným podle práva země, v níž má soud sídlo,
nebo některého z právních řádů uvedených v článku 21, podle
kterého je právní úkon formálně platný, za předpokladu, že soud
může tento důkaz provést.
KAPITOLA VI
OSTATNÍ USTANOVENÍ
Článek 23
Obvyklé bydliště
1. Pro účely tohoto nařízení se za obvyklé bydliště v případě
společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických
osob považuje místo jejich ústřední správy.
Dojde-li ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, nebo
vznikne-li škoda v důsledku jednání pobočky, zastoupení nebo
jiné provozovny, považuje se za obvyklé bydliště místo, ve
kterém se nachází pobočka, zastoupení nebo jiná provozovna.
2. Pro účely tohoto nařízení je obvyklým bydlištěm fyzické
osoby, která jedná při výkonu své podnikatelské činnosti, její
hlavní místo podnikání.
Článek 24
Vyloučení zpětného a dalšího odkazu
Použitím práva země určeným na základě tohoto nařízení se
rozumí použití právních norem platných v této zemi, s výjimkou
jejích norem mezinárodního práva soukromého.
Článek 25
Státy s více právními systémy
1. Je-li některý stát složen z více územních jednotek, z nichž
každá má vlastní právní normy upravující mimosmluvní závazkové
vztahy, považuje se pro účely určení rozhodného práva
podle tohoto nařízení každá územní jednotka za zemi.
2. Členský stát, v němž mají různé územní jednotky vlastní
právní normy upravující mimosmluvní závazkové vztahy, není
povinen uplatňovat toto nařízení při kolizi výhradně mezi právními
řády těchto jednotek.
Článek 26
Veřejný pořádek místa soudu
Použití některého ustanovení práva kterékoli země určeného na
základě tohoto nařízení může být odmítnuto pouze v případě,
že by bylo zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem místa soudu.
Článek 27
Vztah k ostatním ustanovením práva Společenství
Tímto nařízením není dotčeno použití právních předpisů Společenství,
které ve zvláštních případech stanoví kolizní normy pro
mimosmluvní závazkové vztahy.
Článek 28
Vztah ke stávajícím mezinárodním úmluvám
1. Tímto nařízením není dotčeno použití mezinárodních
úmluv, jejichž stranou je jeden nebo více členských států ke dni
přijetí tohoto nařízení a které stanoví kolizní normy pro mimosmluvní
závazkové vztahy.
2. Toto nařízení se však použije mezi členskými státy přednostně
ve vztahu k úmluvám uzavřeným výlučně mezi dvěma
a více členskými státy v rozsahu, ve kterém se týkají předmětu
právní úpravy tohoto nařízení.
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/47
KAPITOLA VII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 29
Seznam úmluv
1. Členské státy oznámí Komisi do 11. července 2008 seznam
úmluv uvedených v čl. 28 odst. 1. Po tomto dni oznámí členské
státy Komisi veškerá vypovězení zmíněných úmluv.
2. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do šesti
měsíců po obdržení
i) seznam úmluv uvedený v odstavci 1,
ii) vypovězení uvedená v odstavci 1.
Článek 30
Přezkum
1. Komise do 20. srpna 2011 předloží Evropskému parlamentu,
Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru
zprávu o uplatňování tohoto nařízení. V případě potřeby ke
zprávě přiloží návrhy na jeho změny. Tato zpráva bude
zahrnovat
i) studii o dopadech na způsob, jakým je uplatňováno zahraniční
právo v různých právních řádech, a o míře, v jaké
soudy členských států v praxi používají zahraniční právo
podle tohoto nařízení,
ii) studii o dopadech článku 28 tohoto nařízení s ohledem na
Haagskou úmluvu ze dne 4. května 1971 o právu použitelném
pro dopravní nehody.
2. Komise do 31. prosince 2008 předloží Evropskému parlamentu,
Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru
studii o situaci v oblasti práva rozhodného pro mimosmluvní
závazkové vztahy, které vznikají v souvislosti s narušením soukromí
a osobnostních práv, a zohlední při tom pravidla vztahující
se ke svobodě tisku a svobodě projevu ve sdělovacích
prostředcích a otázky kolize práva související se směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995
o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních
údajů a o volném pohybu těchto údajů (1).
Článek 31
Časová působnost
Toto nařízení se použije pro skutečnosti, jež vedou ke vzniku
škody, ke kterým dojde po vstupu tohoto nařízení v platnost.
Článek 32
Den použitelnosti
Toto nařízení se použije se ode dne 11. ledna 2009, s výjimkou
článku 29, který se použije ode dne 11. července 2008.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se
Smlouvou o založení Evropského společenství.
Ve Štrasburku dne 11. července 2007.
Za Evropský parlament
předseda
H.-G. PÖTTERING
Za Radu
předseda
M. LOBO ANTUNES
(1) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
L 199/48 CS Úřední věstník Evropské unie 31.7.2007
Prohlášení Komise k přezkumu (článek 30)
Komise na výzvu Evropského parlamentu a Rady předloží nejpozději v prosinci roku 2008 v rámci článku 30
nařízení „Řím II“ studii o situaci v oblasti práva rozhodného pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají
v souvislosti s narušením soukromí a osobnostních práv. Komise vezme v úvahu veškeré aspekty této
situace a v případě potřeby přijme odpovídající opatření.
Prohlášení Komise k silničním dopravním nehodám
Komise, vědoma si rozdílné praxe v jednotlivých členských státech, pokud jde o míru náhrady škody přiznávanou
obětem silniční dopravní nehody, je připravena přezkoumat konkrétní problémy vyplývající pro obyvatele
EU, kteří se stali účastníky silniční dopravní nehody v jiném členském státě, než je stát jejich obvyklého
bydliště. Za tímto účelem předloží do konce roku 2008 Evropskému parlamentu a Radě studii o veškerých
možnostech zlepšení postavení přeshraničních obětí, zejména v oblasti pojištění; z této studie bude vycházet
zelená kniha.
Prohlášení Komise k přístupu k zahraničnímu právu
Komise, vědoma si rozdílné praxe v jednotlivých členských státech, pokud jde o přístup k zahraničnímu
právu, zveřejní s přihlédnutím k cílům Haagského programu nejpozději čtyři roky po vstupu nařízení „Řím II“
v platnost a v každém případě, jakmile bude k dispozici, horizontální studii o používání zahraničního práva
v občanských a obchodních věcech soudy členských států. Je rovněž připravena přijmout v případě potřeby
odpovídající opatření.
31.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 199/49