Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy
9. 11. 2008
Mgr. Jan Havlíček, právník
ÚMLUVA
o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy,
otevřená k podpisu v Římě dne 19. června 1980
PREAMBULE
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství,
USILUJÍCE pokračovat v práci na sjednocení práva v oblasti mezinárodního práva soukromého, která již byla ve Společenství,
zejména v oblasti soudní příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí, vykonána,
PŘEJÍCE si vytvořit jednotné normy týkající se rozhodného práva pro smluvní závazkové vztahy,
SE DOHODLY TAKTO:
HLAVA I
OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Oblast působnosti
1. Tato úmluva se použije na závazky ze smluv, které mají
vztah k právu různých zemí.
2. Nepoužije se na:
a) otázky týkající se osobního stavu nebo způsobilosti fyzických
osob k právům a právním úkonům, s výhradou
článku 11;
b) smluvní závazkové vztahy týkající se
— závětí a dědění,
— majetkových vztahů mezi manželi,
— práv a povinností z rodinných vztahů, rodičovství, manželství
nebo z příbuzenství vzniklého manželstvím,
včetně vyživovací povinnosti k dětem nemanželského
původu;
c) závazkové vztahy ze směnek, šeků a směnek vlastních a jiných
převoditelných cenných papírů v rozsahu, v jakém závazky
z těchto převoditelných cenných papírů vyplývají
z jejich převoditelnosti;
d) rozhodčí smlouvy a dohody o volbě soudu;
e) otázky upravené právem obchodních společností, sdružení
a právnických osob týkající se například založení, způsobilosti
k právům a právní úkonům, vnitřní organizace nebo
rušení obchodních společností, sdružen a právnických osob
a osobní zákonné odpovědnosti jejich společníků a orgánů
za závazky obchodní společnosti, sdružení nebo právnické
osoby;
f) otázku, zda může zmocněnec zavazovat vůči třetí osobě osobu,
na jejíž účet tvrdí, že jedná, nebo zda může orgán obchodní
společnosti, sdružení nebo právnické osoby tuto
společnost, sdružení nebo osobu zavazovat vůči třetí osobě;
g) zakládání trustů a vztahy mezi zakladateli trustu, správci trustu
a oprávněnými osobami;
h) dokazování a soudní řízení s výhradou článku 14.
3. Ustanovení této úmluvy se nevztahují na pojistné smlouvy,
na základě kterých jsou kryta rizika umístěná na území členských
států Evropského hospodářského společenství. Při rozhodování,
zda je riziko umístěno na těchto územích, použije soud své vnitrostátní
právo.
4. Odstavec 3 se nevztahuje na smlouvy o zajištění.
Článek 2
Použití práva jiných než smluvních států
Právo určené na základě této úmluvy se použije i v případě, že se
jedná o právo státu, který není smluvním státem.
C 169/10 CS Úřední věstník Evropské unie 8.7.2005
HLAVA II
JEDNOTNÉ NORMY
Článek 3
Svobodná volba práva
1. Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí
být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou
z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Svou volbou mohou
strany zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu, nebo pouze
pro její část.
2. Strany se mohou kdykoli dohodnout, že se smlouva bude
řídit jiným právem, než kterým se dosud řídila v důsledku
předchozí volby podle tohoto článku nebo na základě jiného
ustanovení této úmluvy. Žádná změna rozhodného práva provedená
stranami po uzavření smlouvy se nedotýká její formální platnosti
podle článku 9 a práv třetích osob.
3. V případě, že všechny ostatní okolnosti v okamžiku volby
souvisejí pouze s jednou zemí, nesmí být skutečností, že si strany
zvolily cizí právo, ať již je volba práva spojena s volbou zahraničního
soudu či nikoli, dotčeno použití právních ustanovení, od
nichž se podle práva dotyčné země nelze smlouvou odchýlit („imperativní
ustanovení“).
4. Existence a platnost souhlasu stran s volbou rozhodného
práva se určuje v souladu s články 8, 9 a 11.
Článek 4
Rozhodné právo při neexistenci volby práva
1. V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno
v souladu s článkem 3, se smlouva řídí právem země, s níž
nejúžeji souvisí. Na část smlouvy, kterou lze od zbytku smlouvy
oddělit a která úžeji souvisí s jinou zemí, však lze výjimečně použít
právo této jiné země.
2. S výhradou odstavce 5 tohoto článku platí domněnka, že
smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna
plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště
nebo v případě obchodní společnosti, sdružení nebo
právnické osoby ústředí. Byla-li však smlouva uzavřena při výkonu
povolání nebo při provozování živnostenské činnosti této
strany, je danou zemí země, v níž se nachází hlavní provozovna,
nebo má-li být v souladu s podmínkami smlouvy plněno v jiné
než hlavní provozovně, je danou zemí země, v níž se nachází tato
jiná provozovna.
3. Bez ohledu na odstavec 2 tohoto článku platí pro smlouvy
v rozsahu, v nichž je jejich předmětem věcné právo k nemovitosti
nebo právo užívání nemovitosti, domněnka, že smlouva nejúžeji
souvisí se zemí, v níž se nemovitost nachází.
4. Pro smlouvy o přepravě zboží neplatí domněnka uvedená
v odstavci 2. U těchto smluv platí domněnka, že smlouva nejúžeji
souvisí se zemí, v níž má přepravce v době uzavření smlouvy
hlavní provozovnu, nachází-li se v této zemi také místo nakládky
nebo místo vykládky nebo hlavní provozovna odesílatele zboží.
Pro účely tohoto odstavce se dopravní nájemní (charterové)
smlouvy a jiné smlouvy, jejichž hlavním účelem je přeprava zboží,
považují za smlouvy o přepravě zboží.
5. Odstavec 2 se nepoužije, není-li možné určit předmět plnění.
K domněnkám uvedeným v odstavcích 2, 3 a 4 se nepřihlíží,
vyplývá-li z okolností jako celku, že smlouva úžeji souvisí s jinou
zemí.
Článek 5
Spotřebitelské smlouvy
1. Tento článek se vztahuje na smlouvy, jejichž předmětem je
dodání zboží nebo poskytnutí služeb určité osobě („spotřebiteli“)
za účelem, který nelze považovat za výkon povolání nebo provozování
živnostenské činnosti spotřebitele, a na smlouvy o poskytnutí
úvěru na takové obchody.
2. Bez ohledu na článek 3 nesmí být spotřebitel v důsledku
volby rozhodného práva provedené stranami zbaven ochrany,
kterou mu poskytují imperativní ustanovení práva země, v níž má
obvyklé bydliště, pokud
— uzavření smlouvy v této zemi předcházela nabídka určená
výslovně spotřebiteli nebo reklama a spotřebitel v této zemi
uskutečnil všechny nezbytné úkony směřující k uzavření
smlouvy,
nebo
— druhá strana nebo její zmocněnec obdrželi objednávku od
spotřebitele v této zemi,
nebo
— smlouva je smlouvou o koupi zboží a spotřebitel cestoval
z této země do jiné země, kde učinil svou objednávku, jestliže
byla tato cesta organizována prodávajícím se záměrem
podnítit spotřebitele ke koupi.
3. Bez ohledu na článek 4 se smlouvy, na něž se tento
článek vztahuje, v případě neexistence volby rozhodného práva
podle článku 3 řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé
bydliště, byly-li uzavřeny za okolností uvedených v odstavci 2 tohoto
článku.
4. Tento článek se nevztahuje na:
a) přepravní smlouvy;
b) smlouvy o poskytování služeb, mají-li být služby spotřebiteli
poskytnuty výlučně v zemi odlišné od země jeho obvyklého
bydliště.
8.7.2005 CS Úřední věstník Evropské unie C 169/11
5. Bez ohledu na odstavec 4 se tento článek vztahuje na
smlouvy, u nichž je v celkové ceně zahrnuta kombinace dopravních
a ubytovacích služeb.
Článek 6
Individuální pracovní smlouvy
1. Bez ohledu na článek 3 nesmí být zaměstnanec v případě
pracovních smluv v důsledku volby rozhodného práva stranami
zbaven ochrany, kterou mu poskytují imperativní ustanovení práva,
které by bylo použito podle odstavce 2 v případě neexistence
volby rozhodného práva.
2. Bez ohledu na článek 4 se pracovní smlouva v případě neexistence
volby rozhodného práva podle článku 3 řídí:
a) právem země, v níž zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle
vykonává svoji práci, i když je dočasně zaměstnán v jiné
zemi,
nebo
b) právem země, v níž se nachází provozovna, u které je zaměstnán,
nevykonává-li zaměstnanec obvykle svou práci
v jediné zemi;
vyplývá-li však z okolností, že pracovní smlouva úžeji souvisí s jinou
zemí, použije se na smlouvu právo této země.
Článek 7
Imperativní ustanovení
1. Použije-li se na základě této úmluvy právo určité země, lze
použít imperativní ustanovení práva jiné země, s níž věcné okolnosti
úzce souvisí, v rozsahu, v jakém musí být podle práva této
jiné země imperativní ustanovení použita bez ohledu na právo,
které je jinak pro smlouvu rozhodné. Při rozhodování, zda mají
být taková ustanovení použita, je třeba vzít v úvahu jejich povahu
a účel, jakož i důsledky, které by mohly z jejich použití či nepoužití
vyplynout.
2. Tuto úmluvou není v žádném případě dotčeno použití právních
předpisů země soudu za okolností, kdy je jejich použití závazné
bez ohledu na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné.
Článek 8
Souhlas stran a materiální platnost
1. Existence a platnost smlouvy nebo některého ustanovení
smlouvy se určuje podle práva, které by se na základě této úmluvy
použilo, kdyby byla smlouva nebo ustanovení smlouvy platné.
2. Vyplývá-li však z okolností, že by nebylo přiměřené určovat
účinky chování strany podle práva uvedeného v odstavci 1,
může se strana za účelem zjištění, že neprojevila souhlas, odvolat
na právo země, v níž se nachází její obvyklé bydliště.
Článek 9
Forma
1. Smlouva uzavřená mezi osobami, které se nacházejí v téže
zemi, je formálně platná, splňuje-li formální náležitosti podle práva,
které se na ni použije podle této úmluvy, nebo práva země,
v níž byla uzavřena.
2. Smlouva uzavřená mezi osobami, které se nacházejí v různých
zemích, je formálně platná, splňuje-li formální náležitosti
podle práva, které se na ni použije podle této úmluvy, nebo práva
jedné z těchto zemí.
3. Je-li smlouva uzavřena zmocněncem, musí se při použití
odstavců 1 a 2 brát v úvahu právo země, v níž zmocněnec činí
právní úkony.
4. Jednostranný právní úkon, který se týká již uzavřené nebo
zamýšlené smlouvy, je formálně platný, splňuje-li formální náležitosti
podle práva, které se na smlouvu použije nebo které by se
na ni použilo podle této úmluvy, nebo práva země, v níž byl tento
úkon učiněn.
5. Odstavce 1 až 4 se nevztahují na smlouvy, na které se vztahuje
článek 5 a které byly uzavřeny za okolností uvedených
v čl. 5 odst. 2. Pro formu takových smluv je rozhodné právo
země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.
6. Bez ohledu na odstavce 1 až 4 tohoto článku se na smlouvu,
jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo
užívání nemovitosti, vztahují imperativní ustanovení práva země,
v níž se nemovitost nachází, která upravují formu, pokud se podle
tohoto práva uvedená ustanovení použijí bez ohledu na místo
uzavření smlouvy a na právo, které je jinak pro smlouvu
rozhodné.
Článek 10
Působnost práva rozhodného pro smlouvu
1. Právem rozhodným pro smlouvu podle článků 3 až 6
a článku 12 této úmluvy se řídí zejména:
a) výklad;
b) plnění závazků vyplývajících ze smlouvy;
c) důsledky úplného nebo částečného porušení těchto závazků
včetně stanovení škody, jsou-li stanoveny právem a v rámci
pravomocí přiznaných soudu jeho procesním právem;
d) různé způsoby zániku závazku, včetně promlčení a zániku
práv v důsledku uplynutí doby;
e) důsledky neplatnosti smlouvy.
C 169/12 CS Úřední věstník Evropské unie 8.7.2005
2. Pokud jde o způsob plnění a opatření, jež musí věřitel učinit
v případě vadného plnění, bere se v úvahu právo země, v níž
se plnění uskutečňuje.
Článek 11
Nezpůsobilost
Ve smlouvě uzavřené mezi osobami, které se nacházejí v téže
zemi, se může fyzická osoba, která by byla způsobilá podle práva
této země, odvolat na svou nezpůsobilost vyplývající z jiného práva
pouze tehdy, pokud druhá smluvní strana o této nezpůsobilosti
v době uzavření smlouvy věděla, nebo o ní nevěděla
z nedbalosti.
Článek 12
Postoupení pohledávky
1. Pro vzájemné závazky postupitele a postupníka při postoupení
pohledávky je rozhodné právo, kterým se podle této úmluvy
řídí smlouva mezi postupitelem a postupníkem.
2. Právo, jímž se řídí postoupená pohledávka, určuje
převoditelnost pohledávky, vztah mezi postupníkem a dlužníkem,
podmínky, za kterých může být postoupení uplatněno
vůči dlužníkovi, a zprošťující účinek dlužníkova plnění.
Článek 13
Subrogace
1. Má-li určitá osoba („věřitel“) smluvní pohledávku za jinou
osobou („dlužníkem“) a třetí osoba je povinna uspokojit věřitele
nebo na základě této povinnosti věřitele uspokojila, určuje právo,
kterým se řídí povinnost této třetí osoby, zda a v jakém rozsahu
je třetí osoba oprávněna uplatnit vůči dlužníkovi práva, která měl
věřitel vůči dlužníkovi podle práva rozhodného pro jejich vztah.
2. Totéž pravidlo platí v případě, že povinnými z téže smluvní
pohledávky je více osob a jedna z nich věřitele uspokojila.
Článek 14
Důkazní břemeno
1. Právo rozhodné pro smlouvu podle této úmluvy se použije
do té míry, v jaké pro smluvní závazkové vztahy stanoví pravidla
pro použití právních domněnek nebo určení důkazních břemen.
2. Právní úkon může být prokázán jakýmkoli důkazem
přípustným podle práva země, v níž má soud sídlo, nebo některého
práva uvedeného v článku 9, podle kterého je právní úkon
formálně platný, za předpokladu, že soud může tento důkaz
provést.
Článek 15
Vyloučení zpětného a dalšího odkazu
Použitím práva země určeným na základě této úmluvy se rozumí
použití v této zemi platných právních norem, s výjimkou jejích
norem mezinárodního práva soukromého.
Článek 16
Veřejný pořádek
Použití některé normy práva určeného na základě této úmluvy
může být odmítnuto pouze za předpokladu, že je toto použití
zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem země, v níž má soud
sídlo.
Článek 17
Zákaz zpětné působnosti
Tato úmluva se ve smluvním státě vztahuje na smlouvy uzavřené
po dni, ke kterému vstoupí pro dotyčný stát v platnost.
Článek 18
Jednotný výklad
Při výkladu a používání výše uvedených jednotných norem je
třeba brát v úvahu jejich mezinárodní povahu a přání dosáhnout
při jejich výkladu a používání jednoty.
Článek 19
Státy s více právními systémy
1. Je-li některý stát složen z více územních jednotek, z nichž
každá má vlastní právní normy upravující smluvní závazkové
vztahy, považuje se každá územní jednotka pro účely určení rozhodného
práva podle této úmluvy za zemi.
2. Stát, v němž mají různé územní jednotky vlastní právní normy
upravující smluvní závazkové vztahy, není povinen uplatňovat
tuto úmluvu při kolizích výhradně mezi právními řády těchto
jednotek.
Článek 20
Přednost práva Společenství
Touto úmluvou není dotčeno použití kolizních norem pro smluvní
závazkové vztahy ve zvláštních oblastech, které jsou nebo budou
obsaženy v právních aktech orgánů Evropských společenství
nebo ve vnitrostátních právních předpisech, které byly při provádění
takových právních aktů harmonizovány.
8.7.2005 CS Úřední věstník Evropské unie C 169/13
Článek 21
Vztah k jiným úmluvám
Touto úmluvou není dotčeno použití mezinárodních úmluv, jejichž
smluvní stranou smluvní stát je nebo se jí stane.
Článek 22
Výhrady
1. Každý smluvní stát si může při podpisu, ratifikaci, přijetí
nebo schválení vyhradit právo neuplatňovat tato ustanovení:
a) čl. 7 odst. 1;
b) čl. 10 odst. 1 písm. e).
2. Každý smluvní stát může rovněž při oznamování rozšíření
platnosti této úmluvy v souladu s čl. 27 odst. 2 učinit jednu nebo
více těchto výhrad s účinkem omezeným na všechna nebo některá
území, na které se rozšíření vztahuje.
3. Každý smluvní stát může kdykoli vzít zpět výhradu, kterou
učinil; výhrada pozbývá účinku prvním dnem třetího
kalendářního měsíce po oznámení zpětvzetí.
HLAVA III
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 23
1. Přeje-li si smluvní stát poté, co pro něj tato úmluva vstoupí
v platnost, přijmout pro určitou skupinu smluv spadajících do oblasti
působnosti této úmluvy novou kolizní normu, sdělí svůj záměr
ostatním signatářským státům prostřednictvím generálního
tajemníka Rady Evropských společenství.
2. Do šesti měsíců od sdělení učiněného generálnímu tajemníkovi
Rady jej může každý signatářský stát požádat, aby
zprostředkoval konzultace mezi signatářskými státy za účelem
dosažení dohody.
3. Nepožádá-li žádný signatářský stát v této lhůtě o konzultace
nebo není-li v průběhu konzultací ve lhůtě dvou let od sdělení
učiněného generálnímu tajemníkovi Rady dosaženo dohody,
může dotyčný smluvní stát změnit své právo zmíněným způsobem.
O opatření přijatém tímto státem jsou ostatní signatářské
státy vyrozuměny prostřednictvím generálního tajemníka Rady
Evropských společenství.
Článek 24
1. Přeje-li si smluvní stát poté, co pro něj tato úmluva vstoupí
v platnost, uzavřít mnohostrannou úmluvu, jejímž hlavním cílem
nebo jedním z hlavních cílů je stanovit normy mezinárodního
práva soukromého pro některou otázku spadající do oblasti působnosti
této úmluvy, použije se postup stanovený v článku 23.
Lhůta dvou let stanovená v čl. 23 odst. 3 se však zkracuje na jeden
rok.
2. Postup uvedený v odstavci 1 nemusí být dodržen, je-li některý
smluvní stát nebo některé z Evropských společenství již
smluvní stranou uvedené mnohostranné úmluvy nebo je-li jejím
účelem revize úmluvy, jejímž smluvním státem již dotyčný stát je,
nebo jedná-li se o úmluvu uzavřenou v rámci smluv o založení
Evropských společenství.
Článek 25
Domnívá-li se smluvní stát, že právní jednota dosažená touto úmluvou
je poškozována uzavíráním dohod odlišných od těch, které
jsou uvedeny v čl. 24 odst. 1, může tento stát požádat generálního
tajemníka Rady Evropských společenství, aby zprostředkoval
konzultace mezi signatářskými státy této úmluvy.
Článek 26
Každý smluvní stát může požádat o revizi této úmluvy. V tom
případě svolá předseda Rady Evropských společenství za účelem
revize konferenci.
Článek 27
1. Tato úmluva se vztahuje na evropská území smluvních států
včetně Grónska a na celé území Francouzské republiky.
2. Aniž je dotčen odstavec 1,
a) nevztahuje se tato úmluva na Faerské ostrovy, neučiní-li Dánské
království opačné prohlášení;
b) tato úmluva se nevztahuje na žádné evropské území nacházející
se mimo Spojené království, za jehož mezinárodní
vztahy Spojené království odpovídá, neučiní-li Spojené
království ve vztahu k takovému území opačné prohlášení;
c) tato úmluva se vztahuje na Nizozemské Antily, učiní-li Nizozemské
království odpovídající prohlášení.
C 169/14 CS Úřední věstník Evropské unie 8.7.2005
3. Tato prohlášení mohou být učiněna kdykoli
prostřednictvím oznámení generálnímu tajemníkovi Rady Evropských
společenství.
4. Řízení zahájená ve Spojeném království na základě odvolání
od soudů na některém z území uvedených v odst. 2 písm. b) se
považují za řízení probíhající před těmito soudy.
Článek 28
1. Tato úmluva je od 19. června 1980 otevřena k podpisu státům,
které jsou smluvními stranami Smlouvy o založení Evropského
hospodářského společenství.
2. Tato úmluva vyžaduje ratifikaci, přijetí nebo schválení
signatářskými státy. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou
uloženy u generálního tajemníka Rady Evropských
společenství.
Článek 29
1. Tato úmluva vstupuje v platnost prvním dnem třetího měsíce
následujícího po uložení sedmé listiny o ratifikaci, přijetí nebo
schválení.
2. Pro každý signatářský stát, který tuto úmluvu ratifikuje,
přijme nebo schválí později, vstupuje tato úmluva v platnost
prvním dnem třetího měsíce následujícího po uložení jeho listiny
o ratifikaci, přijetí nebo schválení.
Článek 30
1. Tato úmluva zůstává v platnosti po dobu deseti let ode dne
vstupu v platnost v souladu s čl. 29 odst. 1, a to i v případě států,
pro něž vstoupí v platnost později.
2. Nedojde-li k výpovědi, obnovuje se tato úmluva automaticky
vždy na dalších pět let.
3. Výpověď musí být nejméně šest měsíců před uplynutím desetileté
nebo pětileté lhůty, podle okolností, oznámena generálnímu
tajemníkovi Rady Evropských společenství. Výpověď může
být omezena na jakékoli území, na něž byla platnost úmluvy
rozšířena prohlášením podle čl. 27 odst. 2.
4. Výpověď má účinky pouze ve vztahu ke státu, který ji oznámil.
Mezi ostatními smluvními státy zůstává úmluva v platnosti.
Článek 31
generální tajemník Rady Evropských společenství oznámí státům,
které jsou smluvními stranami Smlouvy o založení Evropského
hospodářského společenství:
a) podpisy;
b) uložení každé listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení;
c) datum vstupu této úmluvy v platnost;
d) sdělení učiněná podle článků 23, 24, 25, 26, 27 a 30;
e) výhrady a jejich zpětvzetí podle článku 22.
Článek 32
Protokol přiložený k této úmluvě tvoří její nedílnou součást.
Článek 33
Tato úmluva, sepsaná v jediném vyhotovení v jazyce anglickém,
dánském, francouzském, irském, italském, německém a nizozemském,
přičemž všechna znění mají stejnou platnost, bude uložena
v archivu Generálního sekretariátu Rady Evropských
společenství. Generální tajemník předá její ověřený opis všem vládám
signatářských států.
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této úmluvě své podpisy.
V Římě dne devatenáctého června tisíc devět set osmdesát.
[Podpisy zplnomocněných zástupců]
8.7.2005 CS Úřední věstník Evropské unie C 169/15
PROTOKOL
Vysoké smluvní strany se dohodly na tomto ustanovení, které se připojuje k úmluvě jako příloha:
„Bez ohledu na ustanovení Úmluvy si může Dánsko ponechat ustanovení týkající se práva rozhodného pro
námořní přepravu zboží obsažená v článku 169 Søloven (námořní zákon) a může je měnit, aniž dodrží postup
stanovený v článku 23 Úmluvy.“
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto protokolu
své podpisy.
V Římě dne devatenáctého června tisíc devět set osmdesát.
[Podpisy zplnomocněných zástupců]
C 169/16 CS Úřední věstník Evropské unie 8.7.2005
SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ
Vlády Belgického království, Dánského království, Francouzské republiky, Irska, Italské republiky, Lucemburského
velkovévodství, Nizozemského království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Spolkové
republiky Německo,
podepisujíce Úmluvu o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy;
přejíce si zajistit co nejúčinnější uplatňování úmluvy;
usilujíce zabránit tomu, aby kvůli rozdílům ve výkladu úmluvy nedošlo k oslabení jejího sjednocujícího účinku;
prohlašují, že jsou připraveny:
1. zkoumat možnost přenesení určitých pravomocí na Soudní dvůr Evropských společenství a popřípadě
jednat o uzavření dohody v této věci;
2. pořádat pravidelně setkání svých zástupců.
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto společnému
prohlášení své podpisy.
[Podpisy zplnomocněných zástupců]
SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ
Při podpisu Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy vlády Belgického království, Dánského
království, Francouzské republiky, Irska, Italské republiky, Lucemburského velkovévodství, Nizozemského
království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Spolkové republiky Německo,
I. usilujíce v co největší míře zabránit rozptýlení kolizních norem do mnoha dokumentů a rozdílům mezi
těmito normami, vyjadřují přání, aby orgány Evropských společenství při výkonu pravomocí, které jim
byly svěřeny smlouvami o jejich založení, v případě potřeby usilovaly o přijímání takových kolizních norem,
které jsou co nejvíce v souladu s normami Úmluvy;
II. vyhlašujíce svůj záměr, že ode dne podpisu této úmluvy až do doby, kdy se pro ně stane závazným
článek 24, budou vzájemně konzultovat případy, kdy by některý signatářský stát vyjádřil přání stát se
smluvní stranou úmluvy, na kterou by se použil postup uvedený v článku 24;
III. s ohledem na přínos, který má Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy pro sjednocení
kolizních norem v rámci Evropských společenství, vyjadřují názor, že každý stát, který se stane členem
Evropských společenství, by měl k této úmluvě přistoupit.
8.7.2005 CS Úřední věstník Evropské unie C 169/17
PRVNÍ PROTOKOL
o výkladu Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne
19. června 1980, Soudním dvorem Evropských společenství
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO SPOLEČENSTVÍ,
S OHLEDEM na společné prohlášení připojené k Úmluvě o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené
k podpisu v Římě dne 19. června 1980,
SE ROZHODLY uzavřít protokol přenášející pravomoc ve věci výkladu uvedené úmluvy na Soudní dvůr Evropských společenství,
a za tímto účelem byli jmenováni tito zplnomocnění zástupci:
[Zplnomocnění zástupci jmenovaní členskými státy]
KTEŘÍ se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, zasedajíce v Radě Evropských
společenství,
DOHODLI TAKTO:
Článek 1
Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc rozhodovat
o výkladu:
a) Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy,
otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980 (dále jen
„Římská úmluva“);
b) úmluv o přistoupení k Římské úmluvě států, které se staly
členy Evropských společenství po dni, ke kterému byla
otevřena k podpisu;
c) tohoto protokolu.
Článek 2
Kterýkoli z níže uvedených soudů může požádat Soudní dvůr
o rozhodnutí o předběžné otázce, která vyvstane při projednávání
věci před tímto soudem a která se týká výkladu ustanovení aktů
uvedených v článku 1, považuje-li tento soud rozhodnutí o této
otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku:
a) — v Belgii:
la Cour de cassation/het Hof van Cassatie a le Conseil
d’État/de Raad van Staate,
— v Dánsku:
Højesteret,
— ve Spolkové republice Německo:
die obersten Gerichtshöfe des Bundes,
— v Řecku:
Τα ανώτατα Δικαστήρια,
— ve Španělsku:
el Tribunal Supremo,
— ve Francii:
la Cour de cassation a le Conseil d’État,
— v Irsku:
the Supreme Court,
— v Itálii:
la Corte suprema di cassazione a il Consiglio di Stato,
— v Lucembursku:
la Cour Supérieure de Justice, zasedá-li jako Cour de
cassation,
— v Nizozemsku:
de Hoge Raad,
— v Portugalsku:
o Supremo Tribunal de Justiça a o Supremo tribunal
Administrativo,
— ve Spojeném království:
the House of Lords a ostatní soudy, proti jejichž rozhodnutí
není přípustný opravný prostředek;
b) soudy smluvních států, rozhodují-li jako soudy odvolací.
Článek 3
1. Příslušný orgán smluvního státu může požádat Soudní dvůr
o vyjádření ve věci výkladu ustanovení aktů uvedených v článku
1, odporují-li rozhodnutí soudů tohoto státu výkladu poskytnutému
Soudním dvorem nebo výkladu obsaženému
v rozhodnutí soudu jiného smluvního státu uvedeného v článku
2. Tento odstavec se vztahuje pouze na pravomocná
rozhodnutí.
C 169/18 CS Úřední věstník Evropské unie 8.7.2005
2. Výklad poskytnutý Soudním dvorem na základě takové žádosti
nemá vliv na rozhodnutí, která byla podnětem žádosti
o výklad.
3. Nejvyšší státní zástupci při kasačních soudech smluvních
států nebo jiný orgán určený smluvním státem může požádat
Soudní dvůr o výklad v souladu s odstavcem 1.
4. Tajemník Soudního dvora oznámí žádost smluvním státům,
Komisi a Radě Evropských společenství, které mohou ve lhůtě
dvou měsíců od oznámení předložit Soudnímu dvoru podání
nebo písemná vyjádření.
5. V souvislosti s řízením uvedeným v tomto článku se nevybírají
žádné poplatky, ani se nepřiznávají žádné náhrady výdajů
nebo nákladů.
Článek 4
1. Nestanoví-li tento protokol jinak, použijí se ustanovení
Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství
a Protokolu o statutu Soudního dvora k ní připojeného, která se
použijí v případě, že je Soudní dvůr požádán o rozhodnutí
o předběžné otázce, také na řízení o výkladu aktů uvedených
v článku 1.
2. Jednací řád Soudního dvora bude podle potřeby upraven
a doplněn v souladu s článkem 188 Smlouvy o založení Evropského
hospodářského společenství.
Článek 5
Tento protokol vyžaduje ratifikaci signatářskými státy. Ratifikační
listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropských
společenství.
Článek 6
1. Pro vstup tohoto protokolu v platnost se vyžaduje jeho ratifikace
sedmi státy, pro něž platí Římská úmluva. Tento protokol
vstupuje v platnost prvním dnem třetího měsíce následujícího po
uložení ratifikační listiny státem, který tak učiní jako poslední.
Vstoupí-li však druhý protokol o přenesení určitých pravomocí ve
věci výkladu Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové
vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. ledna 1980, na Soudní
dvůr Evropských společenství, který byl uzavřen v Bruselu dne
19. prosince 1988, v platnost později, vstoupí tento protokol
v platnost teprve dnem vstupu druhého protokolu v platnost.
2. Každá ratifikace následující po vstupu tohoto protokolu
v platnost nabývá účinku prvním dnem třetího měsíce následujícího
po uložení ratifikační listiny za předpokladu, že ratifikace,
přijetí nebo schválení Římské úmluvy dotyčným státem již nabylo
účinku.
Článek 7
Generální tajemník Rady Evropských společenství oznámí
signatářským státům:
a) uložení každé ratifikační listiny;
b) den vstupu tohoto protokolu v platnost;
c) každé určení sdělené podle čl. 3 odst. 3;
d) každé sdělení podle článku 8.
Článek 8
Smluvní státy sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropských
společenství znění svých právních předpisů, které jsou nezbytné
ke změně seznamu soudů uvedených v čl. 2 písm. a).
Článek 9
Tento protokol platí po dobu platnosti Římské úmluvy za podmínek
stanovených v jejím článku 30.
Článek 10
Každý smluvní stát může požádat o revizi tohoto protokolu.
V tom případě svolá předseda Rady Evropských společenství za
účelem revize konferenci.
Článek 11
Tento protokol, sepsaný v jediném vyhotovení v jazyce anglickém,
dánském, francouzském, irském, italském, německém, nizozemském,
portugalském, řeckém a španělském, přičemž všech
deset znění má stejnou platnost, bude uložen v archivu Generálního
sekretariátu Rady Evropských společenství. Generální tajemník
předá jeho ověřený opis všem vládám signatářských států.
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto protokolu své
podpisy.
V Bruselu dne devatenáctého prosince tisíc devět set osmdesát osm.
[Podpisy zplnomocněných zástupců]
8.7.2005 CS Úřední věstník Evropské unie C 169/19
SPOLEČNÁ PROHLÁŠENÍ
Společné prohlášení
Vlády Belgického království, Dánského království, Spolkové republiky Německo, Řecké republiky, Španělského
království, Francouzské republiky, Irska, Italské republiky, Lucemburského velkovévodství, Nizozemského
království, Portugalské republiky a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,
podepisujíce První protokol o výkladu Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené
k podpisu v Římě dne 19. června 1980, Soudním dvorem Evropských společenství,
přejíce si zajistit co nejúčinnější a nejjednotnější uplatňování úmluvy,
prohlašují, že jsou připraveny pořádat ve spolupráci se Soudním dvorem Evropských společenství výměnu informací
o pravomocných rozhodnutích, která na základě Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové
vztahy vydávají soudy uvedené v článku 2 uvedeného protokolu. Výměna informací bude zahrnovat:
— zasílání rozhodnutí vydaných soudy uvedenými v čl. 2 písm. a) a významných rozhodnutí vydaných soudy
uvedenými v čl. 2 písm. b) Soudnímu dvoru příslušnými vnitrostátními orgány,
— třídění a dokumentační využití těchto rozhodnutí Soudním dvorem, včetně vypracování, v případě
potřeby, výtahů a překladů a zveřejňování zvlášť významných rozhodnutí,
— předávání dokumentace Soudním dvorem příslušným vnitrostátním orgánům států, které jsou smluvními
stranami protokolu, jakož i Komisi a Radě Evropských společenství.
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto společnému
prohlášení své podpisy.
V Bruselu dne devatenáctého prosince tisíc devět set osmdesát osm.
[Podpisy zplnomocněných zástupců]
Společné prohlášení
Vlády Belgického království, Dánského království, Spolkové republiky Německo, Řecké republiky, Španělského
království, Francouzské republiky, Irska, Italské republiky, Lucemburského velkovévodství, Nizozemského
království, Portugalské republiky a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,
podepisujíce První protokol o výkladu Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené
k podpisu v Římě dne 19. června 1980, Soudním dvorem Evropských společenství,
s ohledem na společné prohlášení připojené k Úmluvě o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy,
přejíce si zajistit co nejúčinnější a nejjednotnější uplatňování úmluvy,
C 169/20 CS Úřední věstník Evropské unie 8.7.2005
usilujíce zabránit rozdílům při výkladu úmluvy, oslabujících její sjednocující účinek,
vyslovují názor, že každý stát, který se stane členem Evropských společenství, by měl přistoupit k tomuto
protokolu.
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto společnému
prohlášení své podpisy.
V Bruselu dne devatenáctého prosince tisíc devět set osmdesát osm.
[Podpisy zplnomocněných zástupců]
8.7.2005 CS Úřední věstník Evropské unie C 169/21
DRUHÝ PROTOKOL
o přenesení určitých pravomocí ve věci výkladu Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové
vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, na Soudní dvůr Evropských společenství
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO SPOLEČENSTVÍ,
VZHLEDEM K TOMU, že Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne
19. června 1980 (dále jen „Římská úmluva“), vstoupí v platnost po uložení sedmé listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení;
VZHLEDEM K TOMU, že jednotné používání norem stanovených v Římské úmluvě vyžaduje vytvoření mechanismu zajišťujícího
jejich jednotný výklad, a že je proto vhodné přenést patřičné pravomoci na Soudní dvůr Evropských společenství
ještě před tím, než Římská úmluva vstoupí v platnost pro všechny členské státy Evropského hospodářského společenství,
SE ROZHODLY uzavřít tento protokol, a za tím účelem byli jmenováni tito zplnomocnění zástupci:
[Zplnomocnění zástupci jmenovaní členskými státy]
KTEŘÍ, se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, zasedajíce v Radě Evropských
společenství,
DOHODLI TAKTO:
Článek 1
1. Soudní dvůr Evropských společenství má ve vztahu k Římské
úmluvě pravomoci, které na něj byly přeneseny Prvním protokolem
o výkladu Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní
závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června
1980, Soudním dvorem Evropských společenství, jenž byl
uzavřen v Bruselu dne 19. prosince 1988. Použijí se Protokol
o statutu Soudního dvora Evropských společenství a jednací řád
Soudního dvora.
2. Jednací řád Soudního dvora bude podle potřeby upraven
a doplněn v souladu s článkem 188 Smlouvy o založení Evropského
hospodářského společenství.
Článek 2
Tento protokol vyžaduje ratifikaci signatářskými státy. Ratifikační
listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropských
společenství.
Článek 3
Tento protokol vstupuje v platnost prvním dnem třetího měsíce
následujícího po uložení ratifikační listiny signatářským státem,
který tak učiní jako poslední.
Článek 4
Tento protokol, sepsaný v jediném vyhotovení v jazyce anglickém,
dánském, francouzském, irském, italském, německém, nizozemském,
portugalském, řeckém a španělském, přičemž všech
deset znění má stejnou platnost, bude uložen v archivu Generálního
sekretariátu Rady Evropských společenství. Generální tajemník
předá jeho ověřený opis všem vládám signatářských států.
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto protokolu své
podpisy.
V Bruselu dne devatenáctého prosince tisíc devět set osmdesát osm.
[Podpisy zplnomocněných zástupců]
