JUDr. Jan Havlíček, Ph.D.

Mgr. Jan Havlíček, právník

www.MEDARB.cz

31993L0013
ze dne 5. dubna 1993
o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského
společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise (1),
ve spolupráci s Evropským parlamentem (2),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (3),
vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout opatření s cílem
postupného vytvoření vnitřního trhu do 31. prosince 1992; že
vnitřní trh tvoří oblast bez vnitřních hranic, ve které se volně
pohybuje zboží, osoby, služby a kapitál;
vzhledem k tomu, že právní předpisy členských států týkající se
podmínek smlouvy mezi prodávajícím zboží nebo poskytovatelem
služeb na jedné straně a jejich spotřebitelem na straně druhé
vykazují četné rozdíly a v důsledku toho se jednotlivé vnitrostátní
trhy pro prodej zboží a poskytování služeb spotřebitelům od sebe
liší, a že může dojít k narušení hospodářské soutěže mezi prodávajícími
a poskytovateli služeb, zvláště prodávají-li a poskytují-
li služby v jiných členských státech;
vzhledem k tomu, že zejména právní předpisy členských států
týkající se nepřiměřených podmínek ve spotřebitelských
smlouvách vykazují výrazné rozdíly;
vzhledem k tomu, že odpovědností členských států je zajištění
toho, aby smlouvy uzavírané se spotřebiteli neobsahovaly
nepřiměřené podmínky;
vzhledem k tomu, že obecně vzato, spotřebitelé v jednom státě
neznají právní předpisy, které v jiných členských státech platí pro
smlouvy o prodeji zboží nebo o poskytování služeb; že tato
neznalost je může odradit od přímého objednávání zboží nebo
služeb v jiném členském státě;
vzhledem k tomu, že pro snazší vytvoření vnitřního trhu
a ochranu občana jako spotřebitele při nákupu zboží a služeb
prostřednictvím smluv, na které se vztahují právní předpisy jiných
členských států, je nezbytné odstranit nepřiměřené podmínky
z těchto smluv;
vzhledem k tomu, že prodávajícím zboží a poskytovatelům služeb
se tímto způsobem pomůže v jejich úkolu prodávat zboží
a poskytovat služby jak v jejich vlastní zemi, tak na celém vnitřním
trhu; že hospodářská soutěž tím bude povzbuzena, a přispěje tak
k většímu výběru pro občany Společenství jako spotřebitele;
vzhledem k tomu, že dva programy Společenství pro politiku
ochrany a informování spotřebitele (4) zdůraznily význam
ochrany spotřebitele v oblasti nespravedlivých smluvních podmínek;
že tato ochrana by měla být zajištěna právními a správními
předpisy buď harmonizovanými na úrovni Společenství,
anebo přímo přijatými na této úrovni;
(1) Úř. věst. C 73, 24.3.1992, s. 7.
(2) Úř. věst. C 326, 16.12.1991, s. 108 a
Úř. věst. C 21, 25.1.1993.
(3) Úř. věst. C 159, 17.6.1991, s. 34.
(4) Úř. věst. C 92, 25.4.1975, s. 1 a
Úř. věst. C 133, 3.6.1981, s. 1.
288 CS Úřední věstník Evropské unie 15/sv. 2
vzhledem k tomu, že v souladu se zásadou uvedenou pod nadpisem
„Ochrana hospodářských zájmů spotřebitelů“, jak je
vyjádřena v těchto programech: „příjemci zboží nebo služeb by
měli být chráněni před zneužitím moci prodávajícího nebo poskytovatele,
zejména před jednostranně sepsanými běžnými smlouvami
a nepřiměřeným vyloučením základních práv
ve smlouvách“;
vzhledem k tomu, že účinnější ochrany spotřebitele lze dosáhnout
přijetím jednotných právních předpisů v oblasti
nepřiměřených podmínek; že takové přepisy by se měly vztahovat
na všechny smlouvy uzavírané mezi prodávajícími nebo
poskytovateli a spotřebiteli; že z působnosti této směrnice musí
být vyňaty mimo jiné pracovní smlouvy, smlouvy týkající se
dědického práva, smlouvy týkající se rodinného práva a smlouvy
týkající se zřizování a organizace společností nebo dohod o sdružení
fyzických osob;
vzhledem k tomu, že spotřebitel musí mít stejnou ochranu
u smluv uzavíraných ústně i písemně bez ohledu na to, zda
v druhém případě jsou podmínky smlouvy obsaženy v jednom
nebo více dokumentech;
vzhledem k tomu, že však za daného stavu věcí vnitrostátní právní
předpisy umožňují, aby se uvažovalo pouze o částečné harmonizaci;
že zejména tato směrnice se vztahuje pouze na smluvní podmínky,
které nebyly sjednány individuálně; že členským státům
by měla být ponechána možnost, aby s náležitým ohledem na
Smlouvu zajistily spotřebitelům vyšší úroveň ochrany
prostřednictvím přísnějších vnitrostátních ustanovení, než jsou
ustanovení této směrnice;
vzhledem k tomu, že se předpokládá, že právní nebo správní ustanovení
členských států, která přímo nebo nepřímo určují podmínky
spotřebitelských smluv, neobsahují nepřiměřené podmínky;
že se proto nejeví jako nezbytné podřídit ustanovením
této směrnice podmínky, které odrážejí závazná právní nebo
správní ustanovení a zásady nebo ustanovení mezinárodních
úmluv, jejichž stranami jsou členské státy; že v tomto ohledu
znění „závazná právní nebo prováděcí ustanovení“ v čl. 1 odst. 2
zahrnuje také pravidla, která se v souladu s právními předpisy
používají mezi smluvními stranami, pokud nevznikla žádná jiná
ujednání;
vzhledem k tomu, že však členské státy musí zajistit, aby v těchto
smlouvách nebyly obsaženy nepřiměřené podmínky, zejména
proto, že tato směrnice se vztahuje rovněž na obchodní, výrobní
nebo odborné činnosti veřejnoprávní povahy;
vzhledem k tomu, že je nutné stanovit obecným způsobem
kritéria pro posuzování nepřiměřeného charakteru smluvních
podmínek;
vzhledem k tomu, že posouzení nepřiměřeného charakteru podmínek
podle zvolených obecných kritérií, zejména v činnostech
prodeje nebo poskytování, které mají veřejnoprávní povahu
a které poskytují kolektivní služby se zohledněním solidarity mezi
uživateli, musí být doplněno o prostředek k celkovému hodnocení
různých dotčených zájmů; že to staví do popředí požadavek
přiměřenosti; že při posuzování přiměřenosti musí být brán
zvláštní ohled na sílu vyjednávacích pozic stran, na to, zda měl
spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou,
a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní
objednávku spotřebitele; že požadavek přiměřenosti může být
uspokojen prodávajícím nebo poskytovatelem, jestliže jedná
poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí
vzít v úvahu;
vzhledem k tomu, že pro účely této směrnice může mít soupis
podmínek v příloze pouze platnost příkladu, a v důsledku co nejméně
omezující povahy směrnice může být rozsah těchto podmínek
členskými státy v jejich vnitrostátních právních předpisech
rozšířen nebo omezen;
vzhledem k tomu, že povaha zboží nebo služeb by měla mít vliv
na posuzování nepřiměřenosti smluvních podmínek;
vzhledem k tomu, že pro účely této směrnice se posouzení
nepřiměřeného charakteru nesmí týkat podmínek, které popisují
hlavní předmět smlouvy, ani poměru kvalita/cena dodávaného
zboží nebo poskytovaných služeb; že hlavní předmět smlouvy
a poměr kvalita/cena mohou být nicméně vzaty v úvahu při posuzování
přiměřenosti jiných podmínek; že z toho mimo jiné
vyplývá, že v pojišťovacích smlouvách nejsou předmětem takového
posouzení podmínky, které jasně definují nebo vymezují
pojištěné riziko a závazek pojišťovatele, protože se tato omezení
berou v úvahu při výpočtu pojistné prémie, kterou platí
spotřebitel;
vzhledem k tomu, že smlouvy by měly být sepsány jasným
a srozumitelným jazykem; že by měla být spotřebiteli dána
příležitost, aby si prověřil všechny podmínky a v případě pochybnosti
by měl převažovat výklad, který je pro spotřebitele
nejpříznivější;
vzhledem k tomu, že členské státy by měly zajistit, aby se nepoužívaly
nepřiměřené podmínky ve smlouvách, které uzavírá prodávající
nebo poskytovatel se spotřebiteli, a jestliže se takové podmínky
přesto použijí, aby nezavazovaly spotřebitele, a aby
smlouva nadále zavazovala strany podle těchto podmínek, jestliže
může nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených ustanovení;
vzhledem k tomu, že existuje riziko, že v určitých případech může
být spotřebitel připraven o ochranu, která je mu poskytována
podle této směrnice, jestliže označí právní předpisy třetí země za
právní předpisy upravující smlouvu; že ve smlouvě by proto měla
být obsažena ustanovení, která toto riziko odvrátí;
15/sv. 2 CS Úřední věstník Evropské unie 289
vzhledem k tomu, že osoby nebo organizace, které mají podle
právních předpisů členského státu oprávněný zájem chránit
spotřebitele, musí mít možnosti zahájit řízení, která se týkají
smluvních podmínek navržených k obecnému použití
ve smlouvách uzavíraných se spotřebiteli, a zejména
nepřiměřených podmínek, buď před soudem, anebo před správním
orgánem, jemuž přísluší rozhodnout o stížnostech nebo
zahájit vhodné právní řízení; že tato možnost však nezahrnuje
předběžnou kontrolu obecných podmínek používaných v jednotlivých
hospodářských odvětvích;
vzhledem k tomu, že soudy nebo správní orgány členských států
musí mít k dispozici přiměřené a účinné prostředky, aby zabránily
dalšímu používání nepřiměřených podmínek ve smlouvách se
spotřebiteli,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
1. Účelem této směrnice je sblížit právní a správní předpisy členských
států týkající se nepřiměřených podmínek ve smlouvách
uzavíraných mezi prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb
a spotřebitelem.
2. Smluvní podmínky, které odrážejí závazná právní a správní
ustanovení a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv,
jejichž stranami jsou členské státy nebo Společenství, zejména
v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.
Článek 2
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „nepřiměřenými podmínkami“ smluvní podmínky vymezené
v článku 3;
b) „spotřebitelem“ fyzická osoba, která ve smlouvách, na které se
vztahuje tato směrnice, jedná pro účely, které nespadají do
rámce její obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání;
c) „prodávajícím nebo poskytovatelem“ fyzická nebo právnická
osoba, veřejnoprávně nebo soukromoprávně vlastněná, která
ve smlouvách, na které se vztahuje tato směrnice, jedná pro
účely související s její obchodní nebo výrobní činnosti nebo
povoláním.
Článek 3
1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je
považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem
přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech
a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch
spotřebitele.
2. Podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně,
jestliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít
žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem
sepsanou běžnou smlouvou.
Skutečnost, že některé aspekty podmínky nebo jedna konkrétní
podmínka byly individuálně sjednány, nevylučuje použití tohoto
článku pro zbytek smlouvy, jestliže celkové posouzení smlouvy
ukazuje, že jde o předem sepsanou běžnou smlouvu.
Jestliže některý prodávající nebo poskytovatel tvrdí, že určitá
běžná podmínka byla individuálně sjednána, je povinen o tom
předložit důkaz.
3. Příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek,
které mohou být pokládány za nepřiměřené.
Článek 4
1. Aniž je dotčen článek 7, posuzuje se nepřiměřenost smluvní
podmínky s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla
smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy
s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření
smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné
smlouvy, ze kterých vychází.
2. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani definice
hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny
a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných
výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným
a srozumitelným jazykem.
Článek 5
V případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky
nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto
podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Při
pochybnosti o významu některé podmínky má převahu výklad,
který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad
se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.
Článek 6
1. Členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité
ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se
spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních
předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro
strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat
bez dotyčných nepřiměřených podmínek.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho,
aby spotřebitel neztratil ochranu, kterou mu poskytuje tato směrnice,
proto, že si zvolil právní předpisy třetí země jako právní
předpisy vztahující se na smlouvu, jestliže smlouva úzce souvisí
s územím členských států.
290 CS Úřední věstník Evropské unie 15/sv. 2
Článek 7
1. Členské státy zajistí, aby v zájmu spotřebitelů a konkurentů
existovaly přiměřené a účinné prostředky zabraňující dalšímu
používání nepřiměřených podmínek ve smlouvách, které uzavírají
prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli.
2. Prostředky uvedené v odstavci 1 musí obsahovat ustanovení,
podle nichž osoby nebo organizace, které mají podle vnitrostátních
právních předpisů oprávněný zájem na ochraně spotřebitelů,
mohou požádat v souladu s vnitrostátními právními předpisy
soud nebo příslušné správní orgány o rozhodnutí, zda smluvní
podmínky sepsané pro obecné použití jsou nepřiměřené, aby tak
mohly použít vhodné a účinné prostředky k zabránění dalšímu
použití takových podmínek.
3. S náležitým ohledem na vnitrostátní právní předpisy mohou
být zákonné opravné prostředky uvedené v odstavci 2 zaměřeny
odděleně nebo společně proti řadě prodávajících nebo poskytovatelů
z téhož hospodářského odvětví nebo jejich sdružením
používajícím stejné obecné smluvní podmínky nebo podobné
podmínky nebo doporučujícím jejich použití.
Článek 8
Členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější
ustanovení slučitelná se Smlouvou v oblasti působnosti této
směrnice, aby zajistily nejvyšší stupeň ochrany spotřebitele.
Článek 9
Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu
o používání této směrnice nejpozději pět let po dni uvedeném
v čl. 10 odst. 1.
Článek 10
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy
nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do
31. prosince 1994. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tato ustanovení jsou použitelná pro všechny smlouvy uzavřené
po 31. prosinci 1994.
2. Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na
tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich
úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních
právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této
směrnice.
Článek 11
Tato směrnice je určena členským státům.
V Lucemburku dne 5. dubna 1993.
Za Radu
předseda
N. HELVEG PETERSEN
15/sv. 2 CS Úřední věstník Evropské unie 291
PŘÍLOHA
PODMÍNKY UVEDENÉ V ČL. 3 ODST. 3
1. Podmínky, jejichž cílem nebo následkem je:
a) zbavení se nebo omezení zákonné odpovědnosti prodávajícího nebo poskytovatele v případě smrti
spotřebitele nebo újmy na jeho zdraví způsobených jednáním nebo opomenutím prodávajícího nebo
poskytovatele;
b) nepřiměřené zbavení spotřebitele zákonných práv vůči prodávajícímu nebo poskytovateli nebo jiné straně
nebo omezení těchto práv v případě celkového nebo částečného neplnění nebo nedostatečného plnění
některého ze smluvních závazků ze strany prodávajícího nebo poskytovatele, včetně možnosti vyrovnání
dluhu vůči prodávajícímu nebo poskytovateli případným nárokem, který proti němu spotřebitel může mít;
c) závaznost dohody pro spotřebitele, zatímco prodávající nebo poskytovatel váže plnění služeb na podmínku,
jejíž uskutečnění závisí pouze na jeho vlastní vůli;
d) možnost, aby si prodávající nebo poskytovatel ponechal částky zaplacené spotřebitelem, jestliže se spotřebitel
rozhodne neuzavřít smlouvu, aniž je spotřebiteli umožněno, aby od prodávajícího nebo poskytovatele
obdržel odškodnění v přiměřené výši, jestliže je prodávající nebo poskytovatel stranou, která zrušuje
smlouvu;
e) požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné;
f) povolení prodávajícímu nebo poskytovateli zrušit smlouvu na základě libovolného uvážení, jestliže stejné
právo není vyhrazeno spotřebiteli, nebo možnost, aby si prodávající nebo poskytovatel v případě, že sám
zrušuje smlouvu, ponechal částky zaplacené za služby, které ještě neposkytl;
g) možnost, aby prodávající nebo poskytovatel ukončil smlouvu s platností na dobu neurčitou bez patřičného
oznámení, s výjimkou případů, kdy pro to existují závažné důvody;
h) automatické prodloužení smlouvy s platností na dobu určitou, pokud se spotřebitel nevyjádřil jinak, a když
termín stanovený spotřebiteli k tomu, aby vyjádřil přání neprodlužovat smlouvu, je nepřiměřeně krátký;
i) neodvolatelný závazek spotřebitele, aby plnil podmínky, se kterými se nemohl seznámit před uzavřením
smlouvy;
j) možnost, aby prodávající nebo poskytovatel jednostranně změnil podmínky smlouvy bez pádného důvodu,
který je uveden ve smlouvě;
k) možnost, aby prodávající nebo poskytovatel jednostranně změnil bez pádného důvodu jakékoli vlastnosti
výrobku, který má být dodán, nebo služby, která má být poskytnuta;
l) možnost, aby cena zboží byla stanovena v okamžiku dodávky nebo aby prodávající nebo poskytovatel zvýšil
cenu, aniž by v obou případech dal spotřebiteli odpovídající právo smlouvu zrušit, jestliže je konečná cena
příliš vysoká v poměru k ceně dohodnuté při uzavírání smlouvy;
m) vyhrazení práva prodávajícímu určovat, zda dodané zboží nebo poskytnutá služba je v souladu se smlouvou,
nebo vyhrazení výlučného práva prodávajícímu vykládat jakoukoli podmínku smlouvy;
n) omezení povinnosti prodávajícího nebo poskytovatele dodržovat závazky, na které přistoupili jeho zástupci,
nebo podmiňovat tyto závazky dodržením jiné zvláštní formality;
o) zavázání spotřebitele ke splnění všech jeho povinností, i když prodávající nebo poskytovatel své povinnosti
neplní;
p) možnost, aby prodávající nebo poskytovatel bez souhlasu spotřebitele převedl svá práva a povinnosti podle
smlouvy, jestliže toto převedení může sloužit ke snížení záruk spotřebiteli;
q) zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na
spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních
předpisů, nebo bránění uplatnění tohoto práva, nepřiměřené omezování důkazů, které má spotřebitel
k dispozici, nebo ukládání důkazního břemene, které by podle použitelných právních předpisů mělo příslušet
druhé smluvní straně, spotřebiteli.
2. Oblast působnosti pododstavců g), j) a l)
a) Pododstavec g) není na překážku podmínkám, jimiž si poskytovatel finančních služeb vyhrazuje právo
jednostranně ukončit bez oznámení smlouvu s platností na dobu neurčitou, je-li k tomu pádný důvod, za
předpokladu, že se po poskytovateli vyžaduje, aby neprodleně informoval druhou smluvní stranu nebo
strany.
292 CS Úřední věstník Evropské unie 15/sv. 2
b) Pododstavec j) není na překážku podmínkám, podle kterých si poskytovatel finančních služeb vyhrazuje
právo bez oznámení změnit úrokovou sazbu, kterou má platit spotřebitel nebo která má být spotřebiteli
placena, nebo částku jiných poplatků za finanční služby, v případě, kdy je k tomu pádný důvod, za
předpokladu, že se po poskytovateli vyžaduje, aby při nejbližší příležitosti informoval druhou smluvní stranu
nebo strany, a že tato strana nebo strany mají možnost vypovědět smlouvu okamžitě.
Pododstavec j) také není na překážku podmínkám, podle kterých si prodávající nebo poskytovatel vyhrazuje
právo jednostranně změnit podmínky smlouvy s platností na dobu neurčitou, za předpokladu, že se po něm
vyžaduje, aby o tom informoval spotřebitele přiměřeným oznámením, a že spotřebitel má možnost
vypovědět smlouvu.
c) Pododstavce g), j) a l) se nevztahují na:
— obchody s převoditelnými cennými papíry, finančními nástroji a s jinými výrobky nebo službami, u nichž
je cena závislá na kotování na burze cenných papírů nebo na indexu nebo tržní sazbě, na které nemá
prodávající nebo poskytovatel žádný vliv,
— smlouvy o nákupu nebo prodeji cizí měny, cestovních šeků nebo mezinárodních peněžních poukázek
vystavených v cizí měně.
d) Pododstavec l) není na překážku doložkám o cenové indexaci, pokud je zákon připouští, za předpokladu, že
způsob, kterým se ceny mění, je výslovně popsán.
15/sv. 2 CS Úřední věstník Evropské unie 293