Autor:

JUDr. Jan Havlíček, advokát

www.janhavlicek.com

Masarykova univerzita v Brně

Právnická fakulta

Nejvýznamnější práva a povinnosti daňového subjektu při daňové kontrole

Zpracoval: Jan Havlíček

Datum odevzdání: 

Zadavatel: JUDr. Ing. Michal Radvan, Ph.D.

Předmět: Finanční právo

OBSAH

1. ÚVOD 3

2. Dělení subjektů 4

2.1. Finanční orgány 4

2.2. Daňové subjekty 5

2.3. Další osoby 5

3. Daňová řízení 5

3.1. Základní zásady daňového řízení 5

3.2. Práva a povinnosti kontrolovaného daňového subjektu 7

3.2.1. Práva  7

3.2.2. Povinnosti  8

4. Závěr 9

5. Literatura a informační zdroje 10

1. ÚVOD

Zákon o správě daní a poplatků je normou práva veřejného, proto lze hovořit o konkretizaci práv a povinností subjektů, především na straně orgánů státní správy na úseku financí. Správní orgán je oprávněn jednat pouze zákonem stanoveným způsobem, podle ustanovení Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 2: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“. Z úvdu vyplývá, že co se týká subjektů, na straně jedné budou vystupovat orgány státní správy. Na straně druhé pak nalezneme fyzické a právnické osoby.

2. Dělení subjektů

 Obecné dělení subjektů již bylo naznačeno v úvodu. Totiž subjekty finanční správy můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou orgány finanční správy, tzn. státní správy na úseku financí. Druhou skupinou jsou osoby, které podléhají daňové kontrole.

2.1. Finanční orgány

Mezi finanční orgány patří:

• Ministerstvo financí

Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy, jeho činnost je řízena, kontrolována a sjednocována vládou ČR.

Z funkcí ministerstva, respektive ze zákona 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev, vyplývají jeho funkce. Ministerstvo zajišťuje kontrolu na úseku státní správy, tzv. veřejnoprávní kontrolu, pro účely této práce je však důležitější, že do pravomoci ministerstva financí spadá finanční ředitelství (na základě zákona č. 531/1990 Sb. o územních finančních orgánech). Je tedy nejvyšším orgánem, který prostřednictvím místně příslušných finančních orgánů, vykonává správu daní a poplatků, realizuje tím zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků. V tomto smyslu funguje jako odvolací orgán, přezkoumávající rozhodnutí finančních ředitelství.

• územní finanční orgány

Vrcholným orgánem na tomto úseku státní správy je finanční ředitelství. Finanční úřady jsou místní orgány státní správy. Do jejich pravomoci patří správa daní a poplatků a správa dotací. Tyto orgány jsou oprávněny provádět kontrolu hospodaření podnikatelů za účelem zjištění okolností vedoucích ke správnému vyměření daní, to vše v případě realizace správy daní. Pokud jde o správu dotací, pak kontrolují správné splnění podmínek čerpání. Ve obou případech

Mezi další finanční subjekty dále patří:

• Celní orgány
• Česká národní banka
• Komise pro cenné papíry
• Další orgány se zvláštním postavením

2.2. Daňové subjekty

Výše byly vyjmenovány orgány státní správy, které se podílejí na správě daní, zajišťují výběr daní, kontrolují jejich správné vyměřování atd. Na straně druhé tedy musejí existovat subjekty, které jsou povinny daň platit. Zákon o správě daní a poplatků je částečně konkretizuje v ustanovení § 6, kde jsou jako daňové subjekty stanoveny:

• poplatník, plátce daně a právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový subjekt vymezena zákonem

Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Plátcem daně se rozumí osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům

2.3.Další osoby

Zahájí-li finanční úřad správní řízení se subjekty vyjmenovanými výše, pak se mohou stát další osoby účastníky řízení.

Zákon je vyjmenovává v § 7:

(2) Třetími osobami se rozumějí

a) svědci a osoby přezvědné,

 b) osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení,

 c) znalci, auditoři a tlumočníci,

 d) ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení,

 e) správci konkurzní podstaty, zvláštní správci, zástupci správce nebo vyrovnací správci,

 f) státní orgány a orgány obcí,

 g) případně další osoby, které mají povinnost součinnosti v daňovém řízení v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem.

3. Daňová řízení

Práva a povinnosti subjektů daňového řízení jsou vymezena zákonem a obsahují také obecné zásady takového řízení. Tyto zásady najdeme v § 2.

3.1. Základní zásady daňového řízení

Zásada zákonnosti

Správce daně při daňovém řízení je povinen postupovat pouze v intencích zákona (viz. úvod o právu veřejném).

Zásada ochrany zájmů státu

Přestože tato zásada není uváděna v některé literatuře uváděna (např. Finanční právo, Bakeš. M, a kol., C:H.Beck, Praha), často způsobuje toto ustanovení při daňové kontrole interpretační problémy. Klauzule o ochraně zájmů státu obsahuje také větu, že chránit zájmy státu lze pouze při zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů.

Zásada součinnosti

Přestože jsou povinni správci daně postupovat v součinnosti s daňovými subjekty, má správce daně prostředky vybrat daň i v takových případech, kdy daňový subjekt tuto svoji zákonnou povinnost nerespektuje.

Zásada volného hodnocení důkazů

Tímto ustanovení je dáno k dispozici správci daně. Daňové subjekty by ve svém zájmu měli před každým právním úkonem zvažovat daňové souvislosti a přiměřeně volit způsob jeho provedení. V budoucnu se totiž mohou dostat do důkazní nouze před správci daně. Za títmo účelem je vhodné užívat ověřování podpisů, sepisování stěžejních smluv formou notářského zápisu či již předem zajišťovat svědky schopné prokázat dané tvrzení[1].

Zásada neformálnosti

Někdy též nezvaná zásadou, kdy v daňovém řízení platí vždy skutečný obsah právního úkonu. Jde především o problematiku tzv. zastřených právních úkonů, kdy správce daně vyhodnotí právní úkon jako odlišný od úkonu prezentovaného daňovým subjektem. Pak je nutno použít také zásadu volného hodnocení důkazů. Zde je však nutno upozornit, že správce daně je také povinen tuto zásadu aplikovat, a to i v případech, kdy by stav skutečný byl ku prospěchu daňového subjektu.

Zásady hospodárnosti, neveřejnosti, zachovávání mlčenlivosti, rovnosti, oficiality, spolupráce jsou obecně známé zásady, proto nemá smysl je blíže specifikovat. Také jejich respektování nevzbuzuje žádné problémy.

3.2. Práva a povinnosti kontrolovaného daňového subjektu

Krom práv a povinností vyplývajících z obecných zásad daňového řízení uvádí další práva a povinnosti konkrétně zákon o správě daní a poplatků v § 16.

3.2.1. Práva

• právo na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně

• být přítomen jednání (výslechu svědků apod. )

Úkony správce daně provedené v rozporu se zákonem nemohou mít nikdy právně relevantní účinky. Získá-li například správce daně jako důkazní prostředek svědeckou výpověď obchodního partnera, kterou však provedl bez daňového subjektu, nelze tento důkaz při vyměřování daně uplatnit[2]. Byť by jím byla zjištěna pravdivá a pro vyměření daně stěžejní skutečnost.1

• předkládat a navrhovat důkazní prostředky, které sám nemá k dispozici

Jedná se o významné právo daňového subjektu, jelikož zakládá povinnost správce daně opatřit navržené důkazy, protože se předpokládá, že má větší prostředky pro jejich zajištění[3].

• podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně[4]

• klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním šetření

Toto právo opět odpovídá povinnosti správce daně, aby zajistil daňovému subjektu možnost účastnit se výslechu1,2^,[5]

• vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění[6]

• nahlížet u správce daně kdykoli v jeho obvyklou úřední dobu do převzatých dokladů

3.2.2. Povinnosti

• zajistit vhodné místo a podmínky k provedení kontroly

Končené slovo však v tomto směru bude mít taktéž správce daně, ten s konečnou platností rozhodne, zda bude kontrola probíhat v sídle kontrolovaného nebo na příslušném finančním úřadě.

• sám nebo jím určeným pracovníkem poskytovat informace o vlastní organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oběhu a uložení účetních a jiných dokladů

· předložit na požádání záznamy, jejichž vedení bylo správcem daně uloženo, účetní a jiné doklady a účetní písemnosti, které prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné stanovení daňové povinnosti rozhodné anebo o které pracovník správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pracovník správce daně pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti. Pracovník správce daně má při provádění daňové kontroly oprávnění podle § 15 odst. 3

• nezatajovat doklady, které má daňový subjekt k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,

• předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu kontroly

· umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa i obydlí a dopravních prostředků, které daňový subjekt užívá buď též k podnikání, nebo souvisí s předmětem daně, dále do přepravních obalů a umožnit jednání s jakýmkoliv svým pracovníkem

• zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor kontrolovaného subjektu

4. Závěr

Závěrem je nutné podotknout, že daňový subjekt se často nachází ve velmi nevýhodné situaci při daňové kontrole. A to i v případě, kdy se úmyslně ničeho nedopustil. Může tak stát například pokud nedostojí své povinnosti prokázat původ daňového dokladu[7].

Musíme upozornit na to, že každému právu daňového subjektu odpovídá povinnost správce daně a naopak, což je velmi podstatným faktem, které může změnit nerovné postavení daňového subjektu v určitých momentech daňové kontroly.

5. Literatura a informační zdroje

BAKEŠ, M. a kol. Finanční právo. Praha: C.H.Beck, 2003. 721 s. ISBN 80-7179-667-0

PRŮCHA, P. SKULOVÁ, S. Správní právo. Brno: MU v Brně, 2003. 262 s. ISBN 80-210-2294-9

KORBÍK, J. Daňové spory a jejich prevence řešení. Praha: ASPI Publishing, 2002. 267 s. ISBN 80-86395-17-0

KORBÍK, J. Daňová kontrola. Praha: ASPI Publishing, 2006. s 110. ISBN 80-7357-170-6

KANIOVÁ, L. Správa daní: úplné znění zákona, komentář, judikatura. Praha: ASPI Publishing, 2005. s. 387. ISBN 8073571064

Ondrýsek, R. Lichnovský, O. Zásady sebeobrany. Ekonom č. 43.Praha: Ekonomia, 2007

Česká daňová správa: Vybrané nálezy z kontrol

URL: http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/