Synallagma v závazkových vztazích
Autor:
Mgr. Jan Havlíček, právník
Masarykova univerzita v Brně
Právnická fakulta
Katedra občanského práva
Synallagma v závazkových vztazích
jeho promítnutí do systému závazkového práva a právní
praxe
(seminární práce)
Zpracoval: Jan Havlíček
Datum odevzdání: 18.12.2006
Zadavatel: prof. JUDr. Jan Hurdík, DrSc.
OBSAH:
1. ÚVOD 3
2. Vlastní hodnocení problému 4
3. Soudní praxe a problematika synallagmatického závazku 6
4. Závěr 8
5. Seznam použité literatury 10
5.1. Seznam použitých soudních rozhodnutí 10
|
1. ÚVOD
Úvodem je třeba vysvětlit vůbec pojem „synallagma“, abychom pochopili o čem se práce zmiňuje. Výraz je původu latinského a znamená vzájemnost. Synallagmatické závazky jsou takové, z nichž vyplývají subjektům vzájemná práva a vzájemné povinnosti, mimo to také vzájemná podmíněná plnění.
Svazek první, díl
třetí, hlava XX v Občanském právu hmotném od prof. Knappa, s. 121, uvádí,
že zákon nepoužívá rozlišení na závazky synallagmatické a asynallagmatické.
Vysvětlení pojmů uvádí následující: „
Synallagmatickými právními úkony se rozumí takové, u nichž ve smyslu §
Přesvědčení o tom, že v ani v definici neshledám konsens v odborné literatuře, mě přesvědčil další z judikátů, zabývající se problematikou synallagmatických závazků, a to jedním z nejtypičtějších, a sice kupní smlouvou (NS 2 Cdon 1356/96)[2]
|
2.
Vlastní hodnocení problému
Pokud mám tedy na dané téma zpracovat seminární práci, je nutné abych sám zhodnotil všechny definice a rozhodl se pro vlastní přístup, lépe řečeno opřel svoji práci o jednu z teorií. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že nic jiného nezbývá, protože jednotlivé definice si zcela odporují, a to v zcela zásadních otázkách. Učebnice prof. Knappa přímo odkazuje na § 560, který má být vzorovým příkladem synallagmatu v závazkových vztazích, naproti vše prolomil výše uvedený judikát, který § 560 ani v nejmenším nepovažuje za příklad právě synallagmatu.
Nezbývá, abych správně pochopil institut dnešní, poohlédnou se zpět, do minulosti. Kde jinde se potom inspirovat v případě občanského práva hmotného, než v právu římském, které může považovat za vzor kontinentální občanskoprávní úpravy.
V římském právu znamenalo však synallagma něco jiného než dnes, a sice že z určitého kontraktu vznikají dvě žaloby, kdežto z kontraktů jednostranných vznikala žaloba pouze jedna. Jednalo se o žaloby actiones directae a contrariae, z nichž actione directae vznikala přímo z kontraktu, naproti tomu druhá, actio contrariae, byla dána druhé straně pro zákonné (ne smluvní) nároky.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v diferenciaci definic nepokročíme, byť známe význam synallagma v římském právu. Mám osobní pocit, že synallagma mělo spíše povahu procesního institutu nežli dnes, kdy je chápáno zcela jako součást úpravy hmotného práva. Postoupím tedy v historii poněkud blíže dnešku a vezmu do ruky jinou literaturu[3].
|
V komentáři k OZO je uvedena jako nejpříkladnější synallagmatická smlouva - smlouva směnná[8] upravená v § 1045. Nejednalo se smlouvu platnou (tehdejší nejtypičtější smlouvou byla smlouva kupní – trhová neboli Verkaufstrag). Uvedené důvody se zabývali především vzájemností plnění nezávislou na penězích jako předmětu plnění, ale na vzájemnosti práv a povinností, spočívajících v ustanoveních zavazujících obě strany k vzájemné směně věci, tak, že povinnost jedné strany je závislá ne povinnosti strany druhé. Tomu odpovídá i sankce za nesplnění vzájemnosti plnění, sice jakmile padá závazek jeden, padá i závazek druhý.
|
Jedinou výjimkou (především u dnešní kupní smlouvy) by mohla být tzv. výhrada vlastnictví, která odsouvá přechod vlastnického práva až na dobu, kdy je uhrazena celá kupní cena. Můžeme tedy hovořit o zajištění vzájemnosti plnění. Z ustanovení to by mohlo být možné i u směnné smlouvy, jelikož plnění jedné strany nedělitelné nemusí odpovídat nedělitelné plnění strany druhé, a mohli bychom tedy hovořit také o postupném uhrazování (poskytování protiplnění) předáváním věcí[9].
Další pozoruhodností ve starších komentářích nalezenou je, že pokud tedy neplní ani jedna strana, nelze se domáhat plnění[10]. Smlouva je tedy platná, obě strany by plnit měly, ale nelze brát za relevantní žalobu ani jedné, pokud nezačne plnit. Proto také bylo požadováno uvést v případě žaloby[11] ze závazku celý obsah smlouvy. Celá smlouva je považována za jednotnou normu, proto nárok opírající se o ni, musí být oprávněný podle smyslu smlouvy.
3. Soudní praxe a problematika synallagmatického závazku
|
Dnešní soudní praxe rozdáví problematiku synallagmatických vztahů ještě dál, ne vždy tak ne zcela žádoucím způsobem, jak jsem uvedl výše. Již zmíněný rozsudek4, dokázal obohatit synallagma o třetí rozměr, a sice o případné vzájemné vrácení plnění, a to v případě, kdy došlo k prodeji (mohlo by však jít také o směnu a další) věci odcizené nebo jinak neprodejné. Pro tento případ soud rozhodl, že dlužník splní svoji povinnost odevzdáním věci příslušnému orgánu státní správy, na což navazuje automatická povinnost věřitele vrátit plnění, jelikož smlouva je neplatná ex tunc.
|
Naproti
tomu, jiný soud[14] se zabýval podobným
problémem a zaujal ne zcela stejné stanovisko. Pokud na základě neplatného
nájemního vztahu (opět jde o nájem nebytových prostor) dojde k investicím
do nemovitosti ze strany nájemce, jde v případě neplatnosti smlouvy, o
bezdůvodné obohacení pronajímatele, nikoli však o vztah synallagmatický, ve
smyslu §
4.
Závěr
|
|
5.
Seznam použité literatury
BIČOVSKÝ, J. FIALA, J. HOLUB, M. Občanský zákoník, poznámkové vydání s judikaturou a novou literaturou. 2000. Praha: Linde. 770 s. ISBN 80-7201-249-5
ROUČEK, F. SEDLÁČEK, J. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. 1936. Praha: Nakladatelství V.Linhart. 866 s.
FIALA, J. a kolektiv. Občanské právo /1/. Brno: MU v Brně. 394 s. ISBN 80-210-0734-6
KNAPPOVÁ, M. ŠVESTKA, J. DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné 2 díl. Praha: Linde. 4 vyd. ISBN 80-7357-131-5
HURDÍK, J. JURISPRUDENCE, rok 2001, číslo 1
5.1.
Seznam použitých soudních rozhodnutí
- 2 Cdon 1630/97 [SoJ. 98, 20: 453]
- III. ÚS 618/04
- Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 182/2002
- 20 Cdo 1270/99 [Sb.NS 2002, 2: 118]
- 29 Odo 52/2002 [Sb.NS 2006, 3: 253] (328/1991 Sb.)
- NS Cdon 1356/96
- R 34/1989
- 33 Sco 1893/99-94
- Rozhodnutí nejvyššího soudu Gl. U. 14.196
- Rc 13/2002 20 Cdo 1270/99 [Sb.NS 2002, 2: 118]
|
[1] Viz k tomu bližší specifikace …je ochoten plnit… např. v R 34/1989: „uložením dokladů a klíčů od vozidla do ústřední úschovy lze prokázat, že složitel je připraven plnit.
[2] NS Cdon 1356/96:
Z kupní smlouvy vzniká mezi účastníky synallagmatický závazkový právní
vztah, to však automaticky neznamená, že by povinnost jednoho z nich byla
vázána na splnění vzájemné povinnosti druhého ve smyslu §
[3] Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi (dále jen OZO), autorů prof. Dr. František Bouček a prof. Dr. Jaromír Sedláček a spolupracovníci, nakladatelství LINHART, Praha 1936, s. 697.
[4] Dále bude rozveden komentář k rozhodnutí 33 Sco 1893/99-94 uveřejněný v Jurisprudenci 1/2001, týkající se právě vyložení synallagmatických závazků jako závazků )platných,
[5] § 917: U smlouvy úplatné oplácejí se buď věci věcmi, anebo konání, k nimž patří také opominutí, konáními anebo konečné věci konáními anebo konání věcmi.
[6] § 934: Jestliže při dvoustranně zavazujících jednání jedna strana neobdržela od druhé strany na obecné ceně ani polovinu toho, co jí dala, dává zákon poškozené straně právo žádati zrušení a uvedení do předešlého stavu. Druhé straně přísluší však právo jednání zachovati v platnosti tím, že je ochotna nahraditi úbytek až do výše obecné hodnoty. Nepoměr hodnoty posuzuje se podle doby, kdy bylo jednání smluveno.
[7] Viz např. rozhodnutí nejvyššího soudu Gl. U. N. F. 2621: Nabyvatel může uplatňovati zkrácení přes polovici teprve tehdy, když smlouva o kterou jde, byla úplně splněna. Toto soudní pravidlo však neplatilo absolutně, viz k tomu např.: rozhodnutí Nejvyššího soudu Rakouského (rozh. z 13. IV. 1920, Rv III 86/20, SZ II/24): Odškodnění pro zkrácení přes polovici ceny nelze se domáhati, je-li navrácení do předešlého stavu nemožným. (musím se však domnívat, že v tomto případě bylo možno poskytnout plnění peněžní, aby došlo je kompenzaci vzájemného plnění).
[8] § 1045, ujednání o smlouvě směnné OZO: Směna je smlouva, kterou se věc za jinou věc přenechává. Skutečného odevzdání není zapotřebí ke zřízení, nýbrž jen ke splnění směnné smlouvy a k nabytí vlastnictví.
§ 943: Pojem směnné smlouvy: Dává-li se věc za věc nebo slibuje se výměna věci za věc, vznikne smlouva směnná.
[9] Např. Předmětem směnné smlouvy je směna automobilu za pět kusů motocyklů (přesně specifikovaných). V současné době má však strana smlouvy, která plní motocykly, pouze jeden. Musí si další obstarat a jelikož to nebude hned, dohodnou smluvní strany výhradu vlastnictví, tedy odsunou přechod vlastnického práva až na okamžik předání posledního motocyklu, přičemž auto je již od podpisu smlouvy v držení této strany.
[10] Rozhodnutí nejvyššího soudu Gl. U. 14.196: žalobce musí dokázati, že plnil sám. K zaplacení kupní ceny stačí, byla-li řádně nabídnuta nebo dodána věc podle úmluvy do vydání rozsudku v prvé stolici.
[11] Exeptio non adimpleti contractus
[12] Celý smysl směny, koupě a prodeje a dalších by se vytratil, pokud by plnění nebylo vzájemné. Pokud by například nebyla povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu, pak by se bezesporu jednalo o smlouvu darovací, která nemá ambice vyvážit vzájemná práva a povinnosti účastníků (subjektů) vztahu.
4 Jednalo se o koupi kradeného automobilu a následná restituční povinnost
[13] Citace: V případě povinnosti vrátit si oboustranně plnění jde v
režimu ustanovení § 457 obč. zák. o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek
(srov. k tomu dále ustanovení § 560 odst. 1 obč. zák. ). Jsou-li obě plnění
peněžitá nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích
(srov. dikci § 458 odst. 1 obč. zák. ), pak se specifická povaha ustanovení §
457 obč. zák. projevuje i tím, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z
neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité
plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo
peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Při takovém
postupu se nevyžaduje (nepředpokládá) projev směřující k započtení. Na
platnosti vyslovených závěrů, k nimž se i nadále ve své rozhodovací praxi
hlásí, nevidí Nejvyšší soud důvodu cokoliv měnit ani pro případ, že jeden nebo
oba účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy jsou v konkursu. Tvrdí-li
dovolatelka, že dobová judikatura nemohla počítat s úpravou zákazu učinit
projev směřující k započtení, obsaženou v ustanovení § 14 odst. 1 písm. i) ZKV,
pak jde o argumentaci neúplnou. Také dobová úprava institutu započtení v
občanském zákoníku (srov. ustanovení § 97 obč. zák. ve znění účinném před
1.1.1992, zmíněné i v R 26/1975) totiž zakazovala jednostranný zápočet
některých pohledávek; v režimu ustanovení § 457 obč. zák. se však takový zákaz
neprosadil. Jestliže si tedy účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy před
prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich poskytli navzájem peněžitá
plnění, popřípadě plnění, za něž jim přísluší peněžitá náhrada, může se i
prohlášení konkursu ten z nich, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci
jen vrácení toho, oč plnění, které sám poskytl, přesahuje plnění, které obdržel
od druhé smluvní strany.Je tomu tak proto, že v intencích ustanovení § 457 obč.
zák. vzniká povinnost vrátit plnění (a tedy i „právo na vrácení“) již v
okamžiku přijetí takového plnění (předcházejícímu prohlášení konkursu). K
tomuto okamžiku se vypořádávají (způsobem plynoucím z R 26/1975 a R 15/1989)i
vzájemně poskytnutá plnění. V tomto směru proto dovolání důvodné není a úvahy
odvolacího soudu připínající se k účinkům neplatné smlouvy jsou – v obecné
rovině – správné.
[14] Rc 13/2002 20 Cdo 1270/99 [Sb.NS 2002, 2: 118]
[15] Citace: Ani v případě, kdy vzájemná podmíněnost plnění plyne ze
zákona (viz citované ustanovení § 457 obč. zák. ), se důsledky § 560 obč. zák.
neprosazují automaticky. Za synallagmatický lze kupř. vztah z neplatné či
zrušené smlouvy považovat jen došlo-li již na jejím základě k (vzájemnému)
plnění obou smluvních stran, a naopak, o takový vztah nepůjde poté, co jedna ze
smluvních stran závazek vrátit druhé vše, co podle smlouvy dostala, dobrovolně
splnila.
[16] Plnění z neplatné smlouvy, která je dvoustranným právním úkonem, je
jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení definovaných ust. § 451
obč. zák . Jejím důsledkem je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vydat
vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli, jak výslovně stanoví § 457 cit. zák. ,
který je speciální úpravou bezdůvodného obohacení ve vztahu jak ke smlouvě
zrušené, tak ke smlouvě neplatné. Právě toto ustanovení zakládá vzájemnou
podmíněnost plnění mezi účastníky smlouvy. Jestliže ustanovení hmotného práva
váže povinnost plnění jednoho z účastníků na povinnost druhého z nich (tzv.
synallagma), pak žádný z účastníků se nemůže svého nároku domáhat, jestliže
žalobní návrh sám nebo ve spojení se vzájemným návrhem žalovaného neumožňuje
soudu, aby tuto vzájemnou vázanost restituční povinnosti mohl vyjádřit ve
výroku svého rozsudku, aniž by tak překročil návrh ( § 153 odst. 2 o. s. ř. ).
Jinými slovy nemůže být vyhověno žalobě na plnění ze synallagmatického závazku,
jestliže žaloba sama nebo vzájemný návrh žalovaného neváží požadované plnění na
povinnost žalobce k odpovídajícímu plnění, případně pokud ke vrácení plnění
druhé strany již nedošlo. V daném případě toto synallagma v žalobě vyjádřeno
nebylo, nemohlo jí tudíž být vyhověno a za této situace Nejvyšší soud uzavřel,
že není otázkou zásadního právního významu, jak byla posouzena otázka promlčení
nároku stěžovatele. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí řešilo specifickou otázku
konkrétního právního vztahu mezi účastníky řízení, nebylo možno dovodit, že by
rozhodnutí mělo potřebný judikatorní přesah, který by odůvodnil zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí. Pokud jde o námitky stěžovatele týkající se vad řízení,
k těm pak dovolací soud uvedl, že tyto samy přípustnost dovolání nezakládají a
přihlížet k nim by bylo možné pouze v případě, že by šlo o dovolání přípustné.