Trestní právo hmotné - obecná část (1-14)
Autor:
JUDr. Jan Havlíček, právník
Katedra trestního práva
Akademický rok 2007/2008
Zkušební otázky k postupové zkoušce z předmětu
MP804Zk Trestní právo III
TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ
1. Pojem trestního práva hmotného a jeho místo v systému práva, jeho vztah k neprávním disciplinám.
TPH= chrání práva a oprávněné zájmy FO a PO, společenské zájmy a ústavní zřízení ČR před taxativně vymezenými trestnými činny. Vymezeny v trestněprávních normách
- kodex – trestní zákon 140/1961 Sb.
- zákon o soudnictví ve věcích mládeže (lex specialit)
(více v ot. č. 3)
TPH (právo materiální) se uplatňuje prostřednictví TPP (právo formální), jehož normy upravují postup orgánů činných v trestním řízení. TPP stanoví pravidla pro uplatnění TPH. Nelze je oddělit – pachatele lze odsoudit jen v trestním řízení. Vycházejí ze stejných kriminálně politických a ústavních principů.
Vztahy TPH
- ústavní právo – ÚP upravuje základy státního zřízení, práva a svobody občanů a formuluje základní principy TPP a TPH + ústavní právo prezidenta – udělování milostí (čl. 62 písm. g), čl. 63/1 písm. j) Ústavy)
- správní právo – TP je právem soudním (justičním) x SP je právem správních orgánů. TP postihuje nezávažnější delikty x SP méně nebezpečné
subjektem v SP i PO, kdežto v TP jen FO
- mezinárodní právo – inkorporace mez.smluv dle čl. 10 Ústavy (pro TP zejména: Evr. úmluvu o ochraně lidsk. práv a zákl. svobod, Mezin. pakt o občanských a polit. právech,
- mezinárodní trestní právo – součást mezin.pr.veřejného (zločiny x míru, lidskosti, genocida atd.)
- trestní právo mezinárodní – je součástí vnitrostátního trestního práva (řeší otázky s mezinárodním prvkem (např. místní působnost trestního zákona)
- evropské trestní právo
- mezinárodní trestní právo – součást mezin.pr.veřejného (zločiny x míru, lidskosti, genocida atd.)
neprávní obory:
- kriminologie (nauka o zločinnosti, pachatelích, jejích obětech a kontrole)
- viktimologie (nauka o obětech zločinu)
- penologie (nauka o trestech, jeho výkonu a jejich účincích)
- kriminalistika ( věda zkoumající zákonitosti vzniku, trvání a zániku stop a jiných kriminalisticky relevantních informací a spáchaných trestných činech (vypracovává metody pro OČTR – orgány činné v trestním řízení – úspěšného odhalování a vyšetřování trestné činnosti.
- forenzní disciplíny – soudní lékařství, soudní psychologie, psychiatrie, sexuologie, inženýrství, a další.
2. Funkce a základní zásady trestního práva.
Fce:
- ochranná (je nutno stanovit, před kterými jevy je nutno chránit prostřednictvím TPH, např.: interrupce???, prostituce ???. TP je vnímáno jako ultima ratio – poslední instance)
- preventivní
- individuální - zaměřenou ke konkrétnímu pachateli
- generální – všechny potenciální pachatele
- individuální - zaměřenou ke konkrétnímu pachateli
Jde o odstrašující účinek trestu, nejen že působí na odsouzeného, ale i na ostatní potenciální pachatele (§23 TZ)
- represivní (účelem je zabránit páchat další trestnou činnost)
- regulativní (co nejpřesnější regulace trestní odpovědnosti, ukládání trestů opatření atd)
Zásady:
vycházejí z principu právního státu, z LZPS a Ústavy
význam zásad:
- poznávací
- interpretační
- aplikační (směrnice při aplikaci i interpretaci)
- pro tvorbu práva
- nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39 LZPS)
nullum crimen sine lege scripta – zákonná forma trestněprávního předpisu
nullum crimen sine lege certa – určitost trestněprávní normy
nullum crimen sine lege stricta – zákaz analogie v neprospěch pachatele
nullum crimen sine lege praevia – zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele
- humanismu (čl. 5 Ústavy, čl. 6/3 LZPS o nepřípustnosti trestu smrti), dokumenty OSN a doporučení Rady Evropy
- individuálního trestu (§ 9-12, 90 TZ)
- odpovědnosti za zavinění – subjektivní stránka trestného činu – existence určitého psychického vztahu ke skutečnostem zakládajícím trestný čin. (§ 3/3,4,5,6 TZ)
3. Prameny trestního práva de lege lata (právní předpisy, nálezy Ústavního soudu, mezinárodní smlouvy).
Všechny právní předpisy obsahující normy TPH
· formální prameny
· materiální prameny
- Ústava (např. hmotněprávní exempce poslanců – čl. 27/1,2 nebo čl. 65 – beztrestnost prezidenta
- LZPS (nepřípustnost trestu smrti čl. 6/3, zásada nullum crimen sine lege, nella poena sine lege čl. 39, čl. 40/5 ne bis in idem, čl. 40/6 zákaz retroaktivity) většina se odráží do TZ
- Mezinárodní smlouvy
o Mez. Pakt o občanských a politických právech (120/1976 Sb.)
o Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
o Úmluva o právech dítěte
o Evr. úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání
- TZ č. 140/1961 Sb.
= 3 části – obecná, zvláštní, přechodná a závěrečná ustanovení
- Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže(218/2003 Sb.)
- 165/1950 Sb. Zákon na ochranu míru (odkaz v §266 TZ)
- 184/1964 Sb. zákon kterým se vylučuje promlčení trestního stíhání nejvýznamnějších trestných činů proti míru, válečných tč a tč proti lidskosti
- 119/1990 o soudní rehabilitaci
- §5 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu
- 169/1999 o výkonu trestu odnětí svobody
- Amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky (normativní akty sui genesis)
- Nálezy ÚS
Předpisy související
- Zákon o přestupcích
- Zákon o rodině = §213 TZ
Procesní
- 141/1961 o trestním řízení soudním (TŘ)
- 182/1993 o ústavním soudu
- 6/2002 o soudech s soudcích
- 283/1993 o státním zastupitelství
- 257/2000 o probační a mediační službě
- 283/1991 o policii ČR
- 269/1994 o rejstříku trestů
- 555/1992 o vezeňské službě a justiční stráži
- EU – Amsterodamská smlouva – vymezuje prostor svobody, bezpečnosti a práva, skutkové podstaty a sankce x rasismu a xenofobii, terorismu, vykořisťování žen a dětí
- rámcová rozhodnutí rady (npř. O boji x terorismu, obchodování s lidmi
4. Pojem a druhy působnosti trestního zákona. Vydávání a předávání pachatele z hlediska trestního práva. Azyl. Trestněprávní exempce.
Působnosti
· Časová – je charakterizována platností a účinností pr.normy (platností se stává součástí pr. řádu, od účinnosti je závazná)
zásada: nullum crimen sine lege praevia = trestnost činu se posuzuje podle zákona platného v době spáchání, nová úprava se použije, je-li příznivější pro pachatele
neplatí v procesu – řídí se vždy aktuálním TŘ
- lze uložit takový druh trestu dovolený v době rozhodování (stejně u ochranného opatření)
- nové zásady je třeba respektovat i při rozhodování dle starého zákona
- sbíhající se skutky se posuzují samostatně (něco podle nového něco podle starého)
- podmínky výkonu trestu vždy podle nového i když je souzen dle starého
- podle nového se posuzují i podmínky zahlazení trestu
Je otázkou zda dobou spáchání je doba jednání nebo okamžik vyvolání následku tč = učebnic se přiklání k době jednání = skrytá retroaktivita je nežádoucí
· místní - princip teritoriality (distanční delikty = jednání na území ČR + následek v zahraničí nebo jednání v cizině + následek v ČR),
princip vlajky = lodi, letadla registrovaných v ČR
výjimka – exteritoriální místa – velvyslanectví – nelze provádět procesní úkony bez souhlasu
v př. opomenutí – kde měl pachatel vykonat a nevykonal, judikatura zahrnuje i místo, kde se pachatel zdržoval v době spáchání
tranzitní delikty – všechna místa kde existuje příčinný vztah mezi jednáním a účinkem
místem činu (mč) jsou i místa pokusu, přípravy, organizátorství, návodu, pomoci
s místní souvisí i zásada personality = § 18 – lze trestat i i tč spáchané mimo ČR
jednostrannost trestnosti činu – je-li tč u nás trestný a v zemi spáchání ne může být u nás trestán, pokud je tomu naopak – nemůže být u nás trestán
občanství – je svázáno s principem aktivní personality (§21/1 TZ) – občana nelze vydat k trestnímu stíhání do cizí země
zásada ochrany (princip reálný) = § 19TZ
zásada univerzality – umožňuje trestat tč cizince spáchané v cizině (např. terorismus)
· Věcná = TZ stanoví na jaký okruh spol. vztahů bude dopadat (chrání státní, veřejné i individuální vztahy, zájmy a hodnoty)
Osobní = TZ neobsahuje výslovnou úpravu této působnosti, lze ji tedy vymezit negativně – hmotněprávní exempce, existuje i exempce procesněprávní
- prezident (podle čl. 65 Ústavy nelze stíhat), pouze žaloba Senátu k Ústavnímu soudu – sankce je ztráta úřadu – hmotněprávní ex.
- Poslanci a senátoři - hmotněpr. Ex. – podle čl. 27/1,2 . hlasování, projevy v Parlamentu, pro vše ostatní platí exempce procesněprávní
- Poslanci Evr.palramentu – upravuje protokol o výsadách a imunitách ES
Vydávání pachatele
- Evropská úmluva o vydávání, Úmluva o otroctví, O zabránění a trestání genocidy, Jednotná úmluva o omamný látkách atd.
- § 21/1 TZ – stát nevydává občany o potrestání do cizího státu, ledaže se k tomu výslovně zavázal – prolomeno pouze Evrop. zatýkacím rozkazem
· extradice
ČR nevydává občany ani osoby s azylem, vydání umožněno pouze za extradiční trestné činy (např. daňové, celní, devizové). Nevydávají se pachatelé politických deliktů. Vždy při vydání musí být splněna podmínka oboustranné trestnosti. Vydávání je vázano také reciprocitou. Zásadou speciality je míněno, že je-li vydání pro určitý tč může být po vydání stíhán pouze pro tento tč.
Překážkou vydání je promlčení tč podle českého práva nebo byla-li udělena milost, byla-li osoba v době spáchání trestně neodpovědná.
Vydává se na požádání. Někdy je omezeno, že tč musel být spáchán na území žádájící státu.
Vydání se neumožní do země, kde pachateli hrozí trest smrti.
· EZR – v rámci EU je možno předávání osob k trestnímu stíhání a výkonu trestu na základě EZR – už to není vydání (extradice), ale předání
Jde o zásadní zásah do státní jurisdikce a svrchovanosti. Stále však platí zásada vzájemnosti (§ 403/2 TŘ)
Převzetí trestního stíhání - očař mohou převzít testní stíhání českého občana za čin, kterého se dopustil na území jiného státu podle tamního práva (ve smlouvách o pr.pomoci). Totéž i opačně – tzn – předání trestní věci do ciziny.
Výkon cizího rozsudku v ČR - §21/3 TZ to vylučuje, lze to na základě mezin.sml. – vetší resocializační charakter trestu. EZR – umožněno
Azyl
Při vydávání osoby žádající o azyl je nutno dbát na oboustrannou trestnost činu
5. Pojem, druhy a závaznost interpretace pramenů trestního práva. Argumentum a simili a analogie v trestním právu. Soudní výklad a jeho závaznost.
Interpretace – myšlenkový proces, jehož cílem je poznání obsahu a smyslu právní normy a zjištění místa normy v systému práva
Metody:
- podle subjektu, který výklad podává
- autentický – výklad orgánem, který normu vydal (TZ § 89-90, §3/6, § 6)
- výklad Ústavního soudu
- výklad vyšších soudů (Nejvyšší soud = sjednocování judikatury, není závazný, ale respektován)
- výklad orgánů rozhodujících ve věci (důležitý pro daný případ, nikoli do budoucna)
- vědecký (doktrinální) = komentáře, učebnice apod.
- autentický – výklad orgánem, který normu vydal (TZ § 89-90, §3/6, § 6)
- podle metod a způsobů výkladů
- jazykový – dle pravidel gramatiky, fonologie a syntaxu
- logický
- argumentum a contrario (důkaz opaku)
- argumentum a simili (důkaz podrobností)
- a maiore ad minus (důkaz od většího k menšímu)
- a minore ad maius (důkaz od menšího k většímu
- argumentum a contrario (důkaz opaku)
- systematický (zjišťujeme smysl normy a vztah k pr.řádu)
- historický (za jakých spol. okolností norma vznikla)
- komparativní (srovnávání s cizím pr.řádem – v TP se nepoužívá)
- teleologický (smysl a účel normy – proč vznikla)
- jazykový – dle pravidel gramatiky, fonologie a syntaxu
- podle poměru textu a interpretací zjišťovaného rozsahu pr.normy
- doslovný
- rozšiřující (extenzivní)
- zužující (restriktivní)
- doslovný
Analogie
- využívá se při situacích výslovně neupravených – vyplňován mezer v právu
- v TP se používá analogia legis, vždy pouze ve prospěch pachatele, v neprospěch (in malam partem) je nepřípustná – projev zásady nullum crimen sine …
- je v TP zakázána v rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti a pokud jde o druh, výši a podmínky trestu
Analogie x argumentum a similli – argumentum a similli zákonodárce předpokládá (slova: „jiný, podobný, obdobně“), což u analogie nejde, protože se jedná o vyplňování mezery
TPP je použití analogie přípustné
6. Trestní odpovědnost (pojem a formy). Poměr trestní odpovědnosti a trestně právního vztahu.
Odpovědnost za TČ pod vlivem návykové látky
Návyková látka – novelou v r. 1990 – výčet v § 89/10 TZ
Je nutno posoudit duševní stav před požitím a vliv požití na příčetnost
· pachatel požil úmyslně před spácháním (actio libera in causa – jednání svobodné ve své příčině = pachatel je plně odpovědný za úmyslný TČ)
· TČ z nedbalosti – ta znamená, že se uvedl do stavu nepříčetnosti (např. opilý řidič zraní někoho – actio libera in causa)
|
Zavinění x nepříčetnost |
Zavinění x TČ |
Actio libera in causa dolosa |
Úmysl |
Úmysl |
Actio libera in causa culposa |
Úmysl nebo nedbalost |
Nedbalost |
TČ opilství |
Úmysl nebo nedbalost |
Bez zavinění |
Neodpovídá za své chování |
Bez zavinění |
Bez zavinění |
7. Materiální, formální a formálně-materiální pojetí činu soudně trestného. Funkce pojmu „čin soudně trestný„ z hlediska základů trestní odpovědnosti (viny) a právních následků trestní odpovědnosti (trestů, ochranných opatření a opatření). Materiální pojetí dalších institutů trestního práva.
Materiální pojetí:
TČ = (§3/1,2 TZ + 6,2 TM) Trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v TZ. TČ mladiství se nazývá proviněním, resp. protiprávním činem
Musí být splněny oba 2 znaky
materiální = nebezpečnost činu pros společnost
formální = znaky uvedené v zákoně (nezkoumá stupeň nebezpečnosti)
Rozhodující je znak formální – materiální je korektivem
TČ:
formální znaky (uvedené v zákoně)
· typové znaky – znaky skutkové podstaty (subjekt, subj.str, objekt, obj.str, protiprávnost)
· obecné znaky (věk §11, příčetnost §12)
· u mladistvích rozumová a mravní vyspělost
nebezpečnost činu pro společnost
· vyšší než nepatrná
· stupeň nebezpečnosti se hodnotí individuálně, poté lze využít vyšší trest.sazbu, nebo upustit od potrestání, posuzuje se recidiva
monopartice = jediná kategorie soudně trestného činu (v ČR od r. 1990)
bipartice = 1970-1990 – trestný čin + přečin
tripartice = rakouský trest.zákoník z r. 1852
dělení podle st. nebezpečnosti:
+ mimořádně vysoký stupeň (trest doživotí § 29/3 a) TZ)
+ velmi vysoký stupeň (15-25 let § 29/2 TZ)
+ menšího st. ( za určitých podmínek lze od stíhání upustit)
+ malý st. ( max 3 léta § 294 TZ)
Dle závažnosti
+ zvlášť závažné (41/2 TZ)
+ trest do 5 let
+ trest do 3 let
+ trest do 2 let
Podle procesních důsledků:
+ trest do 2 let
+ do 3 let
+ do 5 let
+ nad 5 let
8. Klasifikace činů soudně trestných, kritéria klasifikace a její účel, kategorizace činů soudně trestných.
Materiální pojetí:
TČ = (§3/1,2 TZ + 6,2 TM) Trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v TZ. TČ mladiství se nazývá proviněním, resp. protiprávním činem
Musí být splněny oba 2 znaky
materiální = nebezpečnost činu pros společnost
formální = znaky uvedené v zákoně (nezkoumá stupeň nebezpečnosti)
čin jinak trestný = mládež – chybí formální znaky TČ (např. věk, příčetnost, rozum)
= chybí potřebný stupeň spol. nebezpečnosti
= trestný čin opilství §201a
9. Činy soudně trestné trvající, hromadné a pokračující.
Doba TČ = časové období, ve kterém byl TČ spáchán (i delší období)
= důležité z hlediska věku pach. (§11), účinnosti zákona (§16), promlčení (§67)
Místem spáchání TČ jsou všechna místa, kde TČ probíhal.
Pokračování v TČ
- jednání jehož dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu, jsou spojeny stejným neb podobným zp. provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
tedy:
+ stejná skutková podstata
+ stejný nebo obdobný zp. provedení
+ objektivní souvislost (časová, místní, předmět)
+ subjektivní souvislost (společný záměr)
Hromadné TČ
- trestnost více útoků, které teprve v souhrnu zakládají odpovědnosti trestní (§185/2b nedovolené ozbrojování = není výroba 1 zbraně)
- opačně u krádeže nemůže jít o hromadný tč, cizí věc je jednotné číslo
Trvající TČ
- vyvolává xprávní stav a pak jej udržuje
- nebo jej pouze udržuje
Hromadné a trvající se z hlediska TPH považují za 1 skutek a 1 tč.
1 tč od druhého odlišuje zahájení tř.
SKUTEK
§ hmotněprávní – pokračování jej jedním skutkem
§ procesněprávní – není jedním skutkem
10. Trestněprávní vztahy (pojem, prvky, předpoklady vzniku, změny a zániku, poměr k trestně procesním vztahům).
11. Nebezpečnost činu soudně trestného pro společnost (pojem, druhy, funkce nebezpečnosti činu pro společnost z hlediska viny a trestu).
Nebezpečnost činu pro společnost je materiálním znakem TČ, spolu s formálními znaky uvedenými v zákoně tvoří obligatorní konstitutivní složku TČ, formální i materiální musejí být splněny kumulativně.
Zpravidla jí rozumíme ohrožení nebo porušení společenských vztahů (zájmů, hodnot).
Nepatrný stupeň nezakládá odpovědnost za TČ (např.§ 65 nebo provinění u mladistvích - §202 TZ vs. přestupek, v př., kdy se formální znaky překrývají - §47 PřZ)
Může ovlivnit i zvýšení trest.sazby § 88/1
· typový stupeň nebezpečnosti
vyjadřuje stupeň nebezpečnosti pro TČ daného druhu obecně (krádeže, vraždy)
· konkrétní stupeň nebezpečnosti
posuzuje se nebezpečnost konkrétního TČ
Stupně nebezpečnosti
· nepatrný
· malý
· menší
· velmi vysoký
· mimořádně vysoký
Kritéria nebezpečnosti
· význam dotčeného chráněného zájmu
· způsob provedení a následky TČ
· okolnosti za kterých byl spáchán
· osoba pachatele
· míru zavinění a pohnutku
Nebezpečnost je vždy určována v duchu § 3 odst. 4
12. Skutková podstata činu soudně trestného (pojem, třídění, funkce). Trestnost činu.
= formálním znakem TČ
= právní forma vyjadřující typové znaky TČ uvedené v TZ
= souhrnem subjektivním a objektivních znaků, které určují jednotlivé druhy TČ a odlišují je navzájem
SP – zákonodárce musí při její tvorbě zohledňovat zásady TP, definovat je jasně, přesně, výstižně, znaky, kterými ji popíše musí být možno prokázat,
SP není konkrétním skutkovým dějem (skutkem) – SP je odrazem skutku
Znaky SP TČ
· obligatorní
o objekt
o objektivní stránka
o subjekt
o subjektivní stránka
Nemá-li TČ tyto všechny znaky, není zde ani SP TČ.
· fakultativní (např.:)
o místo
o čas jednání
o cíl
o pohnutka
o použití zbraně (pokud takový znak vyžaduje zákon pro kvalifikaci SP, pak se z něj stává znak obligatorní)
13. Objekt činu soudně trestného (pojem, druhy, funkce). Předmět útoku.
= společenské vztahy (např.: vlastnické), zájmy a hodnoty (život, zdraví), pro něž se někdy užívá výrazu – právní statek
Objekt úzce souvisí s ochrannou fcí TP, která je však omezena zásadou pomocné role trestní represe.
TP chrání i právní statky upravené jinými pr.odvětvími: např.: ústavním, občanským, rodinným. Má sekundární charakter.
Podle stupně obecnosti
· obecný (rodový) - § 1 TZ
· druhový (skupinový) – urč.skupiny TČ – v hlavách obec.č. nebo oddílech zvl.č. (např.: TČ proti svobodě)
· individuální – označuje jednotlivé zájmy, které chrání jednotlivá ustanovení zvl.č. TZ, určení je nezbytnou podmínkou pro správnou kvalifikaci TČ a pro učení povahy a stupně nebezpečnosti TČ
o obecný – výseč spol.vztahů urč.druhu
o konkrétní – jedinečný
· hlavní – nejdůl.zájmy (majetek u podvodu) – zvl.č. TZ
· vedlejší – dotčeny nepřímo (u podvodu výživa rodiny poškozeného) – nepatří ke znakům SP
Porušení nebo ohrožení objektu TČ nazýváme následkem.
TČ může mít i více objektů, např.:
· loupež § 234 – 2 objekty – os.svobodu + ochrana majetku, musejí být splněny kumulativně
· rozvracení republiky § 92 – více objektů - ústavní zřízení, celistvost, obranyschopnost – stačí splnit 1 alternativu
Předmět útoku
Některé TČ mají mimo objekt i hmotný předmět útoku – jde o fakultativní znak SP TČ
Předmětem:
· lidé
· věci
Pro právní kvalifikaci TČ má klíčový význam objekt TČ. Předmět útoku může mít význam jako přitěžující okolnost nebo v TŘ pomáhá individualizovat a konkretizovat TČ, aby nemohl být zaměněn s jiným (§177 TŘ, § 120/3 TŘ)
14. Objektivní stránka činu soudně trestného (pojem, obligatorní a fakultativní znaky).
= je charakterizována způsobem spáchání a následky TČ
Znaky obligatorní:
· jednání
= projev vůle ve vnějším světě
= konání i opomenutí
o psychická str.
o fyzická str.
chybí-li jedna, nejde o jednání ve smyslu TP
omisivní
· pravé – lze spáchat jen nesplněním přikázané činnosti
· nepravé – lze spáchat jak konáním tak nekonáním (nepravé omisivní delikty - § 89/2)
o povinnost vyplývající ze zákona (policie – zasáhnout)
o povinnost ze smlouvy (strážný - ochrana majetku)
o povinnost z předchozího nebezpečí (původce něco vyvolal a je povinen odvrátit následek)
o povinnosti vyplývající z postavení garanta (dobrovolně pomáhám přejít slepci a nechám jej uprostřed křižovatky - § 224/1 TZ nedbalostní těžké ublížení na zdraví)
· úmyslné
· nedbalostní
· následek TČ (porušení či ohrožení hodnot, které jsou objektem TČ)
o hlavní
o sekundární
o porucha
o ohrožení
těžší následek - § 6 písm. a) TZ – přitěžující okolnost
jiný zvlášť závažný následek - §95/2 d)
Následek není účinek. Účinek u ublížení na zdraví je potrat těhotné, řezná rána atd., Následkem je porušení zájmu na ochraně zdraví.
· kausální nexus mezi jednáním a následkem
stanovení se děje na základě teorie podmínky (condicio sine dua non)
Trestně relevantní příčina = protipr. jednání trestně odpovědného pachatele popsané ve SP
Trestněprávním následkem = následek popsaný v SP TČ
fakultativní
· místo, čas, účinek jednání, hmotný předmět útoku, použitý prostředek ke spáchání
Chybí-li některý z obligatorních znaků, není obj.str. naplněna a není tedy naplněna ani SP a v důsledku toho nenastává trestní odpovědnost (např.: pachatel si přisvojí věc tím, že se jí zmocní + musí způsobit škodu nikoli nepatrnou, jinak není TČ)
Opomenutí (zamítnuto 2006):
Pachatel byl k jednání povinen podle pr.předpisu, úředního rozhodnutí, smlouvy
Jednání:
· násilné
· podvod
· způsob provedení činu
· použité prostředky
Materiální TČ (výsledečné) – vyžaduje se účinek
Formální TČ – čistě omisívní
Znaky fakultativní
Nemusí být ve SP všech TČ
· hmotný předmět útoku
· doba spáchání TČ
· místo TČ
· prostředek
· zvl.zp. spáchání